Reklama
Rozhovor Haló novin se studentem 1. ročníku ČVUT Lubošem Spálenkou

Volný čas? Toto slovní spojení slyším poprvé

Studujete obor Ekonomika a management na ČVUT. České vysoké učení technické je všeobecně známé jako význačná evropská technická univerzita. Kde na ní studujete ekonomický obor?

Ano, na ČVUT je možnost studovat Ekonomiku a management, a to konkrétně na Masarykově ústavu vyšších studií.

Vybudoval jste ještě jako student střední školy projekt Pětky do Koše. O čem to bylo a jak vás to vlastně napadlo?

To bylo tak, že jsem byl, myslím na konci prváku, na letní brigádě na ranči. A tam to bylo takové zajímavé a kouzelné. Paní šéfová mi z ničeho nic snížila hodinovou mzdu. Odmítla mi vyplatit celou výplatu, vyplatila mi pouze část, a abych dostal zbytek, tak jsem musel vykonat jednu poměrně časově náročnou činnost…

A tehdy jsem si řekl, že nechci mít šéfa, že chci být sám sobě pánem. No jo, ale co člověk může v 16 letech dělat, aby vydělával? V tomto věku je problém získat brigádu, natož dělat něco, zač vám lidi budou platit. A tak mne napadlo, že když mi celkem šla matematika a neměl jsem problém s jejím vysvětlováním, tak udělám letáčky a začnu doučovat. Mých svěřenců přibývalo a času mého ubývalo, a co dělat? Odmítat žáky? Nebo se jim snažit nějak pomoci? Nabídl jsem možnost doučování mým spolužákům, kteří byli rovněž v matematice dobří, a rozjeli jsme to.

Jednalo se o placenou službu?

Ano, byla to placená služba. Jakmile je něco zadarmo, tak lidé mají tendenci si toho nevážit. Díky tomu, že jsme doučovali za peníze, tak lektoři měli motivaci doučovat a děti, které chodily na doučování, si toho času více vážily – většina.

Tuto aktivitu jste zahájil ve věku pouhých 16 let. To musíte být celkově velmi podnikavé povahy, také samostatný, nápaditý, činorodý. Co vaším aktivitám říkali učitelé na střední škole a co vaši rodiče? Měl jste v nich oporu?

Já nemám rád pocit, že jsem na někom nějak závislý, a snažil jsem se od střední dělat všechno pro to, abych nebyl finančně závislý na rodičích. Rodiče si zvykli na to, že já raději budu v pátek večer sedět u Excelu a dělat si tabulky, grafy, odpovídat na e-maily místo toho, abych šel někam na diskotéku…

Přiznám se, že před učiteli jsem se o Pětkách nezmiňoval. Když se ale provalilo, že něco takového existuje, tak někteří učitelé nás chválili, podporovali. A někteří naši snahu a aktivity zpochybňovali…

Funguje dále tento projekt? Nahlédla jsem na vaše webové stránky petkydokose.cz a ony jsou stále aktivní.

Ano, webové stránky jsem nechal aktivní, ale projekt jsme částečně umrtvili. Vlastně ani nevím, proč jsem to udělal. Projekt se probírá k životu. Ve škole, v rámci předmětu Základy projektového řízení jsme dostali za úkol napsat seminární práci o nějakém projektu, a tak mne napadlo napsat seminárku o Pětkách. Takže si myslím, že je celkem šance, že buďto sám nebo společně s mými spolužáky Pětky zase spustíme a vyvarujeme se chyb, kterých jsem se v minulosti dopustil.

Ale v době mimořádných opatření asi není možné doučování žáků a studentů, jedině snad přes elektronická média. Jak byste si to představoval? Nebo to plánujete znovu rozjet, až se zase vrátíme k normálnímu životu?

Možné to je, ale záleží, jaká bude domluva s lidmi, kteří doučování chtějí. Aktuálně jsme zkoušeli domluvit doučování s jednou maminkou, která pro své děti chce doučování kombinovanou formou – online a osobně.

Váš projekt Pětky do Koše se účastnil soutěže Startupper of the year, a uspěli jste dokonce mezi těmi nejlepšími. Co je to za soutěž a jak vás posunula dále?

Startupper je soutěž, která má podpořit nové začínající projekty a firmy – startupy. Díky této soutěži jsem poznal spousty zajímavých lidí a potvrdilo mi to, že to, jak se Pětky vedly, nějaký smysl mělo.

Od června loňského roku stojíte za dalším vaším projektem Chcitabulku. Ten název je dosti zvláštní – jakou tabulku máte na mysli? O čem je tento projekt?

Když jsem měl maturovat, tak jsem neměl prostor pro to, chodit někam na brigádu. Tak jsem dostal nápad, že bych mohl zkusit pomáhat podnikatelům, firmám, s činnostmi, na které oni nemají čas. Nejčastěji lidé chtěli pomoci s něčím, u čeho byla výstupem tabulka – rešerše, monitoring konkurence apod. Proto ten název Chcitabulku.cz.

Jak jste úspěšný v této aktivitě?

Chcitabulku.cz není tolik úspěšné jako Pětky do Koše, ale to je podle mého názoru v důsledku situace, která tady panuje kvůli covidu. Máme nějaké pravidelné klienty, sem tam získáme nového klienta. Ale není to zatím nic, z čeho by se dalo uživit.

A vy jako student vysoké školy, který má rodiče, hledáte něco, co vás má již nyní uživit? Já myslela, že to všechno děláte kvůli sbírání zkušeností.

Ano, rodiče mám, ale moji rodiče vždycky byli takoví drsnější než rodiče mých vrstevníků. Někdy na začátku února jsme doma s rodiči vedli takovou debatu a bylo mi řečeno, že si mám najít bydlení a jít si bydlet sám s tím, že mi rodiče budou po dobu studií přispívat a i jinak pomáhat, pokud bude potřeba.

Co je k tomu vedlo?

Já jsem s nimi v domě bydlel, ale vlastně jsem tam s nimi nežil. Vstával jsem ve čtyři ráno, jel jsem do Samsungu pracovat, online hodiny ve škole. Když jsem domů dorazil ve čtyři odpoledne, tak to bylo brzy. Přijel jsem domů, honem rychle něco málo udělal, aby se neřeklo, a pak jsem byl zavřený v pokoji a buďto jsem se učil, nebo byl na notebooku. A rodičům s tím došla trpělivost…

Nyní studuji, pracuji a živím se sám. Rodiče mi velmi pomohli se zařizováním bytu i samotným přestěhováním, když si nejsem něčím jistý, tak jim vždycky volám a oni mi zatím ochotně pomáhají. Tento krok asi nebyl pro rodiče vůbec lehký, ani pro mne ne. Ale když se na to objektivně podívám, tak pro mne udělali to nejlepší, co mohli. Protože jsem nucený: prát si sám – v životě jsem to nedělal, naučit se vařit –vařil jsem tak maximálně čaj, chodit si nakupovat – lednička se mi »sama« plnila, nyní toto kouzlo zmizelo…

Je super žít sám z toho hlediska, že mne nikdo neprudí, je jedno, kdy domů dorazím. Ale současně s tím souvisí i to, že se musím uživit. Ale taky vím, že kdyby byl nějaký problém, tak mohu rodičům zavolat a oni mi pomohou.

Takže aktivity, které dělám, dělám pro zkušenosti, ale i pro výdělek.

Když pohlédnu na webové stránky Chcitabulku, tak se mohu seznámit i s vaším osobním profilem, vašimi zájmy a schopnostmi. Už nyní máte za sebou řadu pracovních zkušeností. Tedy se opravdu nenudíte. Máte také někdy volný čas?

Co to je volný čas? To slyším poprvé toto cizí slovní spojení…

Čeho byste chtěl v životě dosáhnout?

Možná to je hodně naivní cíl, ale rád bych byl v životě šťastný, živil se tím, co mne baví, a především bych byl rád, kdybych byl dobrý táta.

V rámci brigády jste v supermarketu v březnu, soudím, že na Mezinárodní den žen, rozdával ženám květiny. To děláte každoročně?

Přesně tak, dělal jsem to každý rok, akorát letos kvůli covidu se to nepořádalo…

Kromě toho, že studujete vysokou školu, také pracujete ve firmě. Jak to zvládáte se školními povinnostmi? Neztrácíte prostor i pro studentské radosti?

Díky tomu, že probíhá distanční výuka a ve firmě máme více méně nařízený home office, tak se mi daří dobře kombinovat práci a školu. Je to náročnější, ale dá se to zvládnout. Chce to jenom trošku plánovat a mít přehled o tom, co se po nás kdy chce do školy, jaké činnosti v práci musí být kdy hotové, abych neomezoval kolegy.

Jak hodnotíte průběh distanční výuky ve vašem oboru na ČVUT?

Možná někdo se mnou nebude souhlasit, ale co se týče náročnosti, tak když se škole pravidelně věnuji a pravidelně se učím, tak mi ta škola nepřijde tolik těžká. Možná je to asi hlavně díky covidu. Líbí se mi a jsem rád, že přednášky jsou nahrávané, protože pak se mohu zpětně vracet k něčemu, co jsem si během hodin nestačil poznamenat. S distanční výukou jsem spokojený, protože její náročnost mi umožňuje zvládat při škole i práci…

Tedy chcete poukázat na nenáročnost studia? Je to tím, že tento konkrétní obor patří k nenáročným, či snad učitelé na vás studenty nekladou nároky, jaké byste si představoval, anebo zkrátka vám studium jde samo?

Ono nejde vlastně říct, že by to studium nebylo náročné, ono to náročné je. Ale když jsem na střední slyšel o studiu na vysoké škole, tak jsem čekal něco mnohem mnohem náročnějšího. A studium mi rozhodně nejde samo, poměrně hodně zápasím s matematikou.

Zaznamenala jsem, že má dojít k proměně veřejného prostoru studentského komplexu – Kampusu Dejvice, do něhož patří i ČVUT. Co by se v kampusu mělo podle vás změnit?

Přiznám se, že nevím, že má dojít k takovéto změně. Víte, já tuto školu nešel studovat proto, abych si užíval studentských akcí a studentských let. Šel jsem studovat proto, abych získal vědomosti a znalosti, které nemám, abych mohl dělat více věcí v oblasti, která mne zatím velmi baví a zajímá – finanční oddělení korporátních firem.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.2, celkem 10 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.