Reklama
Dvůr Karla Marxe. FOTO - Wikipedia

Optimistický pohled do minulosti. »Rudá Vídeň« a byty

Již 101 let vládne Sociálně demokratická strana Rakouska - SPÖ na vídeňské radnici, bylo to přerušeno jen diktaturou ve třicátých letech a fašismem. Je to světový rekord.

K tomu, abychom se poučili z optimistického pohledu do minulosti, dává dostatek faktů doba mezi oběma válkami.

Například progresivní reformy vzdělání zavedené Ottou Glöckelem (1874-1935). Smutné na tom je, že jeho pokus o zavedení společné školy pro 10-14leté jako pravidelné výuky se dodnes neuskutečnil i přes absolutní většinu sociálních demokratů v místní vládě v 70. letech. Vzpomenout musíme také pokrok v dobročinných programech a pečovatelství, ústup kojenecké úmrtnosti, tuberkulózy a syfilidy, stejně jako politováníhodné výstřelky ve výchově mládeže a dětí. Přitom by neměly být zamlčeny ani autoritářské a patriarchální rysy rodinné politiky zaváděné státním radou Juliem Tandlerem (1869-1936), včetně některých eugenických tezí, které reprezentoval.

»Mluvicí kameny«

»Až tady jednou nebudeme, budou za nás mluvit tyto kameny.« Těmito slovy otevřel v roce 1930 vídeňský starosta Karl Seitz (1869-1950) Dvůr Karla Marxe, nejvíce symbolický ze všech velkých obytných bloků, který nabídl 5000 lidem nový, důstojný pobyt za podmínek, jež si mohli dovolit.

Bída, se kterou byla konfrontována správa měst, zvolená v roce 1919, se dá sotva popsat statistickými daty. Téměř tři čtvrtiny bytů sestávaly pouze z kuchyně a pokoje, maximálně ještě komůrky. V devíti desetinách bytů nebyl ani elektrický proud, toalety nebo tekoucí voda. Za tohoto bídného standardu byli ale mnozí jejich majitelé nuceni vzít podnájemníky nebo nocležníky, kteří by jinak vůbec neměli kde žít.

Aby bylo možné zvládnout tu nejhorší bytovou krizi po první světové válce, adaptovala správa města nejprve uvolněné vojenské objekty. Na Schmelzu (bývalém vídeňském cvičišti) byl zřízen první komunální bytový komplex. Účinek těchto opatření ale zůstal omezen.

Nejdůležitějším nástrojem v boji proti bytové nouzi se stal zákon o nároku na bydlení, přijatý v revolučním kvasu státní radou 13. listopadu 1918, který umožnil přidělení prázdných a nepoužívaných bytů v komunách sdruženým potřebným. Až do ukončení platnosti tohoto zákona, jehož prodloužení zabránila pravicová vláda, poskytlo město Vídeň 45 tisíc bytů, což představovalo v souhrnu s 63 938 byty, které nechalo postavit do roku 1933, úctyhodný počet.

Angažmá první rakouské architektky

Hodina vlastního zrození Rudé Vídně udeřila 21. září 1923, když radní města přijali záslužné rozhodnutí vystavět v průběhu pěti let 25 tisíc dosažitelných, zdravých a světlých bytů! Ohromný podnik byl zahájen. V 384 komunálních bytových projektech zaměstnala obec kromě architektů magistrátu 189 architektů na volné noze a jednu architektku, Margarete Schütte-Lihotzky (1897-2000; první rakouská architektka, také protinacistická odbojářka a komunistická aktivistka – pozn. red.). To, co se zpětně jeví jako plánovitá realizace socialistické utopie projektované na velkoměsto, je při pozornějším pohledu geniální kombinací souvisejících improvizací, vzniklých náhodně, díky okolnostem. Vzhledem k tomu, že zamýšlená socializace velkých průmyslových podniků ztroskotala na obstrukcích velkokapitálu a křesťansko-demokratické strany, koncentrovala se v nouzi na vídeňskou městskou správu.

Podstatným předpokladem její úspěšné bytové politiky byl vznik, císařem uprostřed války zavedené, ochrany nájemníka. Poté, co konzervativní vláda v roce 1922 ztroskotala se svým úmyslem tuto ochranu nájemníka zrušit, došli majitelé domů a spekulanti k tomu, že se vzdají takto »znehodnocených« pozemků za zlomek předválečných cen. Inflace, která vynulovala úředně stanovené nájmy, udělala zbytek, takže obec disponovala v roce 1929 ne méně jak 39 procenty obytných ploch.

Dalším předpokladem bylo v roce 1922 uskutečněné oddělení Vídně od Dolního Rakouska. Politická porážka, kterou utrpěla sociální demokracie ve sporu o spolkovou ústavu proti partikularismu agrárních spolkových zemí, se ukázala jako požehnaná. Teprve svoboda danění (spolkové) země Vídeň totiž umožnila takovou finanční politiku, která byla pro realizování bytového programu potřebná.

Obrat finanční politiky

Nejenom výnos z obecních daní, v porovnání s předválečnou dobou téměř trojnásobný, přispěl k obratu v třídním boji za podpory daně z luxusu a výnosné daně z bytové výstavby. Tím přispěly ty nejlevnější vídeňské byty a podnikatelské prostory (82 procent nájemních projektů) ne více než 22 procenty k jejich příjmům, přičemž daň samotná pro 86 nejdražších objektů činila tolik jako za 350 tisíc proletářských bytů. Není divu, že finanční rada Hugo Breitner (1873-1946) se stal cílem nenávisti buržoazie a terčem antisemitských útoků.

Jakmile se mocenské poměry na konci 20. let posunuly více doprava, byla to právě finanční politika, která zasadila smrtelnou ránu socialismu ve městě. Daň ze staveb kryla totiž jen třetinu nákladů bytové výstavby. Zbytek šel z obecního rozpočtu města, který využíval opět 44 procent výnosů Vídně ze spolkových daní. Jakmile se křesťansko-sociální vláda rozhodla v roce 1930 tuto výnosovou část krátit, a tím vnutila městu tvrdou celorakouskou politiku, došlo v komunální bytové výstavbě k jejímu zániku. Před tím musel kapitulovat i Hugo Breitner, jenž na podzim 1932 odstoupil »ze zdravotních důvodů«.  

Přes svou porážku platí Rudá Vídeň jako nejdůležitější příklad sociálnědemokratického reformátorství. Odpověď na otázku, zda austromarxismus, který toto reformátorství rámuje ideologicky, nebyl ničím jiným než chimérou, která měla udržet sociálnědemokratickou část dělnické třídy na uzdě, nebo zda představoval skutečně strategii socialistické přeměny společnosti, leží ovšem pohřbena pod troskami února roku 1934 a duševním zpustošením, jež zanechal po sobě nacionální socialismus.

Epilog

Skok v čase: V obecních volbách 2015 připadl téměř každý druhý hlas z městského bydlení pro Svobodné – FPÖ. Lze předpokládat, že v následujících volbách to bude vypadat jinak, ale SPÖ stále ztrácí důvěru, zejména u svých bývalých pravidelných voličů. Také proto, že komunální bytová výstavba se stala nevlastním dítětem sociálnědemokratické obecní politiky, což je vidět na stavu mnoha zařízení.

Roku 2004 zastavila vídeňská obec stavbu komunálních bytů úplně, paradoxně právě, když město po desítkách let opět začalo růst. Přitom je bydlení i dnes otázkou třídní. Průzkumy ukazují, že nejchudší domácnosti vydávají z nákladů domácnosti poměrně dvakrát tolik ze svých příjmů za bydlení než průměrně vydělávající.

Podstatně podporovanou bytovou výstavbu obecně prospěšných, družstevních nebo soukromých stavitelů nezlepšila ani předchozí orientace na solventní klientelu tím, že stále více nemajetných lidí na soukromém trhu bylo odkazováno na termínově ohraničené nájemní smlouvy. Zde ale překračují nájmy v poměru k průměrné měsíční mzdě úroveň Hamburku, Berlína a Mnichova.

SPÖ jako syn, co rozházel dědictví

Těch málo nově projektovaných bytů obcí v roce 2015, kterými měla být signalizována náprava, je pouze kapkou na stále více pálícím kameni – nedostatku bytů. Skutečnost, že Michael Ludwig, dřívější městský rada pro bydlení, zavedl tenkrát tzv. vídeňský bonus, který privileguje při předávání obecních bytů »Starovídeňáky«, nevytváří sice žádné bytové jednotky, ukazuje ale, v jakém měřítku je vídeňská sociální demokracie ochotna vyhovět hlasům vytvořeným v rámci (pravicové) FPÖ.

Další příklady pro to se nechají najít v tom, že dnešní sociální demokracie ve Vídni se podobá ztracenému synovi, který rozházel velké dědictví. Na rozdíl od bible ale nenalezne ve skutečnosti cestu zpět, nýbrž jen melancholické ohlédnutí.

To je ale příliš málo pro to, aby ochránila lidi v našem městě před blížícím se hospodářským tsunami.

(Článek přeložila a pro tisk upravila Společnost pro evropský dialog)

Walter BAIER


Walter Baier (*1954) je významný levicový rakouský politik, dlouholetý předseda Komunistické strany Rakouska, v posledních téměř dvou dekádách vůdčí osoba mezinárodní levicové sítě Transform.


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.5, celkem 13 hlasů.

Walter BAIER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama