Reklama
Ilustrační FOTO - Haló noviny

Pálení čarodějnic

Noc ze 30. dubna na 1. května (bude za necelý týden) je významným datem v kalendáři, přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Od nepaměti je jí připisována magická síla. Když nebudete opatrní, říkávaly babičky, ovládnou vás zlé síly. My jistěže budeme myslet především na První máj, Svátek práce, ale slavit ho v tomto složitém čase je obtížné. Myšlenkami však u něj určitě budeme…

Zůstaňme u pálení čarodějnic, které slavili už staří Keltové, kteří se tak loučili se zimou a vítali jaro. Od těch dob prošel svátek řadou změn a podepsalo se na něm i křesťanství. Snaha překrýt tento ryze pohanský svátek boje dobra se zlem křesťanskou symbolikou vedla k tomu, že ještě v průběhu středověku byl svátek zasvěcen apoštolům Filipu a Jakubovi, aby jejich význam pohanský rituál zastínil. Odtud vychází i pojmenování filipojakubská noc. Ale ať se noc jmenuje jakkoliv, znamená přelom mezi temnými silami, které jsou vyhnány, a příchodem života a dobré síly. Slunečná a světlá část roku, kdy se daří plodinám, zvěři i lidem, pak končí dušičkami.

A abychom nezapomněli. Babičky tvrdily, že tato magická noc přeje plodnosti. Děti počaté během filipojakubské noci jsou prý celý život šťastné, zdravé a veselé. Možná není od věci využít toho. I když babičky přesto svoje dcery hlídaly, aby, o vnučkách ani nemluvě, se filipojakubskému milování vyhnuly.

Ilustrační FOTO - Haló noviny

Oheň měl i magickou moc. Proto pohané, ano Keltové, v předvečer zhasínali všechny ohně, protože věřili, že v nich má skončit vše špatné. Následně pak zapálili ohně nové, aby vše mohlo začít čisté, neposkvrněné nanovo. Ohněm lidé dávali oběti bohům, ano bohům pohanským, aby si zajistili jejich přízeň.

Zřejmě z tohoto svátku pochází výrazně mladší zvyk – pálení čarodějnic, který lidé udržují dodnes. Ohně se nejčastěji pálily na kopci za vesnicí, zřejmě proto, že dým měl čarodějnice, potažmo veškeré zlo, zahnat co nejdál od domů.

Kdo se chystal na nebezpečnou cestu nebo vykonat významný čin, přeskočil pro štěstí oheň třikrát tam a zpět. Dívky skákaly přes oheň, aby získaly dobrého manžela. Ostatním se mohlo splnit nějaké přání. Ano, babičky věděly všechno…

Popel z magických ohňů dodával sílu a zdraví, a tak se sypal na pole, aby byla dobrá úroda. Dobytek, jenž jím prošel, měl být zdravý a plodný. Stejně tak lidé, když skočili přes oheň. Ano, proč ne, jste-li mladí a plameny neohrožují vaše zdraví.

Tolik »legrácky« spojené s pálením čarodějnic. Ale jak se čarodějnicím bránit? Přiznávám, že ač jsem měl, tak jako většina z nás, dvě babičky, ani jedna, byť obě žily na vesnici, na čarodějnice nevěřila. I když kdo ví, jak to bylo doopravdy… Jedna z nich, bydlící na větší venkovské usedlosti, před vrata do dvora dávala čerstvě vykopnuté drny a pod ně čerstvá vejce, zapichovala do nich trnové větvičky, aby se čarodějnice zranily a nedostaly se do domu. Chránila před čarodějnicemi i obě krávy. Před chlév dávala drny a plevy. Byla velmi nemocná, a tak se hrátek mladých lidí skákajících přes oheň neúčastnila. Ale věřila tomu, že čarodějnice se nedostane do statku přes nastražené vidle. Což musel zařídit děda.

Druhá pak, žijící v rodinném domku na Plzeňsku, sypala před vchod do domu písek. Prý proto, že čarodějnice musela všechna zrnka písku přepočítat, což do úsvitu nezvládla, a díky tomu její moc zeslábla. Protože byla až do vysokého věku čipera, společně s mladými vyhazovala do vzduchu zapálená březová košťata. To mělo zahnat čarodějnice, které se vznášely nad jejich hlavami. Nebezpečné, ale krásné. Však jsme ji jako děti několikrát s obdivem sledovaly. A čarodějnické příběhy filipojakubské noci ochotně a s láskou poslouchaly.

Vyprávění babiček, ano, na čarodějnice »nevěřících«, vždy začínalo vykuřováním domu, aby se v něm neusadily zlé síly. K tomu sloužil jalovec, rozmarýn, bolehlav, routa a samozřejmě kadidlo. Obě věřily, že snítka šeříku ochrání majetek před zlými čarodějnicemi. Když jsme se ptali na hodné čarodějnice, jen se usmívaly. »Věděly«, kde se čarodějnice slétávaly ke svým rejům… A poutavě o tom vyprávěly.

Svatojakubská noc dodává podle babiček magickou a léčivou sílu bylinám, které jsou během ní natrhány.

Například devětsil, kopřiva, kokoška pastuší tobolka, medvědí česnek, fialky, sedmikrásky. Zvláště pak, je-li to o půlnoci a o úplňku. Velkou moc má prý šeřík, který byl vysazován před dvory, zahrady a stavení, aby odehnal zlé síly a démony.

První máj je nejen Svátkem práce, ale také dnem lásky. Tak praví babičky. Proto v tento den nesmí chybět polibek pod rozkvetlým stromem.

(jan)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.8, celkem 5 hlasů.

(jan)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama