Reklama

Victory Day and the Immortal Regiment - Den vítězství a Nesmrtelný pluk

Pohled občana z USA, pohled z Washingtonu

Samotný Den Vítězství jsem já a několik mých přátel chtěli oslavit co nejdůstojněji na Rudém náměstí v Moskvě. Jenže causa Vrbětice, Babiš s Hamáčkem chtěli jinak. Nicméně jsem si sám pro sebe říkal, jak vlastně slaví Den Vítězství za velkou louží, za tichým oceánem. Proto jsem oslovil našeho kolegu ve Washingtonu, kterého znám z Arménie, a požádal ho, aby nám udělal takový malý exkurs, jaký vztah mají lidé v USA k velké vlastenecké válce, nesmrtelnému pluku, Dni vítězství a jestli vůbec vnímají a chápou, co to znamená jak pro samotnou historii, tak pro občany Ruské federace, ať už žijí doma, nebo právě v USA. S kolegou chystám další reportáže, to již brzy uvidíte. Takže sledujte Haló noviny a šiřte informace, které jinde takto přímo v České republice ani v Evropě nemáme. Svátek 9. května, známý také jako Den vítězství, věnován vítězství nad nacistickým Německem během druhé světové války v Evropě. Široce oslavovaný v Rusku, pro USA tento den není příliš významným svátkem. Přesto jsme se vydali do Washingtonu, konkrétně k památníku padlých ve druhé světové válce, abychom zjistili, co pro Američany znamená Den vítězství.

Gary Sikor

Tento občan spolu se svou ženou přišli uctít památku vojáků, kteří sloužili v Čestném 299. pyrotechnickém praporu, kde sám Gary také sloužil. Přestože ví, jakou roli ve válce sehráli jeho spolubojovníci, dlouho netušil, co je význam 9. května.

»Pro mě je Den vítězství 6. Června 1944. Právě toto datum znamenalo začátek osvobození pro lidi v Evropě. Říkáme tomu Den D (vylodění v Normandii) a tehdy si připomínáme a ctíme památku obětí války.«

Navíc poznamenal, že Den vítězství mu připomíná nejvýznamnější generaci Američanů:

Všem jsme ukázali, že když nám budete vyhrožovat, prohrajete. »Pak jsme vyhráli,« a dodává, že vítězství by nebylo možné bez spojenců USA, včetně Ruska.

Joe Conker

Další návštěvník památníku se s námi podělil o jiný názor. Joe Conker, který nyní žije ve Washingtonu, žil 8 let v Rusku a na vlastní oči viděl, jak se v této zemi slaví Den vítězství:

»Ano, chápu důležitost tohoto dne pro Rusy. Je to zároveň smutný a velmi dojemný svátek. Než jsem se v roce 1993 ocitl v Rusku, vůbec jsem nechápal, do jaké míry byla Sovětská země postižena druhou světovou válkou. Rusové zaplatili obrovskou cenu, největší za vítězství nad fašismem. A to říkám s plnou vážností, bez sebemenší nadsázky. Každý čtvrtý v zemi zemřel a my Američané si těžko vůbec dokážeme představit takový rozsah tragédie«.

Pojem Nesmrtelný pluk však Joe nezná. Ale jeho ruská tchyně okamžitě chápe, o čem mluvíme. Jako stálá účastnice této akce si nenechá ujít příležitost ukázat fotografii svého otce, který v 18 letech odešel na frontu. »Prošel celou válkou a vrátil se nám domů, na rozdíl od milionů Rusů, vojáků a obyčejných občanů,« říká.

Joe Conker

V průběhu dne se nám podařilo setkat se s lidmi, kteří přišli k památníku na počest Dne vítězství, k účasti akce Nesmrtelný Pluk, i když, cela akce se konala hlavně on-line. Nesmrtelný pluk je nedílnou součástí akcí věnovaných oslavám Velkého vítězství v Rusku. Každoročně se miliony lidí shromažďují, aby procházeli městy nejen Ruska, ale celého světa, s portréty rodinných příslušníků, kteří se zúčastnili války. Každý rok zahajujeme průvod U Bílého domu, který pak vedeme k památníku druhé světové války spolu se stovkami podobně smýšlejících lidí. Naším hlavním cílem je sjednotit Američany, jejichž příbuzní se účastnili druhé světové války. Pokaždé je tak vzrušující sledovat lidi, kteří se připojují k akci. Jeden z našich stálých účastníků si nenechal ujít další průvod, pokaždé držel v ruce portrét svého dědečka a vyprávěl nám silné příběhy o jeho službě.

Daniela Addisonová

Letos byla jednou z mála účastnic akce, přítomných u památníku, Daniela Addisonová, jejíž pradědeček byl pilotem, který pomohl zachránit lidi z německého zajetí. Přestože její rodiče pocházejí z Ruska, sama se narodila a vyrůstala v USA. Nyní slouží v americké vojenské pěchotě.

Bohužel se jí nepodařilo navštívit průvod v rodném Seattlu, protože její jednotka nyní je ve Washingtonu, ale stále považuje za důležité, aby se podílela na této akci a dodržovala tradice.

»Jsem tu dnes, abych položila květiny k památníku a uctila ty, kteří vyhráli Velkou vlasteneckou válku.«

Všichni, organizátoři, kteří se narodili v Rusku a říkají si oceloví, co z nějakého důvodu odešli do USA, se hrdě hlásí ke svým předkům a drží fotografie svých rodičů, kteří bojovali za vítězství ve druhé světové válce. Bojovali proti fašistickému Německu na území celé Evropy a někteří bojovali proti Japonsku v Mandžusku.

Kvůli omezením spojeným s koronavirem sleduje většina měst Nesmrtelný pluk online. Právě proto se u památníku sešlo jen několik lidí. Přesto úcta a pocit hrdosti na členy své rodiny byl v tento den jednoznačně cítit.

»Už druhým rokem jsme nuceni pořádat online akce. Doufám, že příští rok se vrátíme s plnohodnotným průvodem,« říkají organizátoři.

Vidět rozdíl v rozsahu oslav bylo neuvěřitelně zajímavé. Rusové slaví Den vítězství s velkou pokorou. S největší pravděpodobností je to dáno tím, že ztráty USA činí 400 tisíc lidí, což není v žádném srovnání s 27 miliony mrtvých Rusů. To v žádném případě nezmenšuje přínos Ameriky k vítězství nad fašismem, ale čísla mluví sama za sebe. Takové ztráty nemohly nemít vliv na ruskou kulturu a lidi.

Roman BLAŠKO

FOTO – Press tour


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.7, celkem 18 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama