Reklama
Historická pohlednice Kdyně (německy Neu Gedein). REPROFOTO - archiv

Kdyně – kolébka dělnického hnutí

Od svých školních let jsem tuto větu slýchala, ale hledat počátky dělnického hnutí na Kdyňsku mě přiměl až letošní rok, kdy si připomínáme 100. výročí založení Komunistické strany Československa ve Kdyni. Kdo by chtěl pochopit všechny dějinné události, tak musí hledat hodně daleko v minulosti.

Rozvoj Kdyně a okolí byl vždy spojen s hradem Rýzmberkem. V kronikách města Kdyně se dočítáme, že zde žili drobní zemědělci, chovatelé ovcí, kteří doma zpracovávali vlnu, pletli z ní punčochy a prodávali je. Později tkali i vlněné látky a plátýnka. Kdyní vedla »císařská cesta«, a tak se zde čile obchodovalo s Vídní.

Roku 1768 zde zakládá Jakub Matouš Smith, obchodník z Vídně, manufakturu na vlněné látky. Dne 10. září 1770 dává císařovna Marie Terezie této manufaktuře řadu privilegií. Všichni pracující v manufaktuře byli osvobozeni od vojenské povinnosti a zbytků robotních povinností. Z nevolníka se pomalu stává pracovní síla pro vznikající kapitalistické podnikatele.

Již v roce 1778 pracovalo v manufaktuře na 400 dělníků a ještě 1400 domáckých přadláků. Roku 1803 je v kronice města zapsáno, že ve Kdyni je také továrna na hedvábná plátýnka Augustina Kohouta, továrna na šátky Ottokara Jirouska a továrna Ludvíka Keila.

Průmyslová revoluce počátku 18. století zasáhla i Kdyni. Stroje začaly nahrazovat práci domácích přadláků. Léty se výroba rozrostla, stroje modernizovaly a v roce 1834 patřila továrna ve Kdyni k nejpřednějším v Rakousku. V roce 1845 se stává z manufaktury akciová společnost. Roku 1859 postihl továrnu velký požár a uvažovalo se o její likvidaci. Bída a nezaměstnanost donutila k vystěhování téměř 300 lidí, a to zejména do Ameriky. Továrna však byla obnovena a opět začala výroba.

První dělnická stávka

Strojní práce znamenala prodlužování pracovní doby, snižování mezd a propouštění. To byly příčiny první dělnické stávky v květnu 1862. Stávkovalo 26 tovaryšů za vyšší mzdy. Nevíme, jak stávka skončila, ale jejich čin se stal počátkem řady bojů dělnické třídy proti vykořisťovatelům.

V roce 1864 došlo k dalšímu velkému propouštění dělníků. Ti se pod vedením tkalce Blumenfelda srotili před ředitelstvím továrny a napadli samotného ředitele Karla Löfflera. Ke sjednání pořádku byla povolána četnická posádka z Domažlic v síle tří mužů a zástupce hejtmana. Dělníkům bylo nařízeno, aby ze svého středu vybrali tři zástupce, kteří přednesou své stížnosti příslušným úřadům. Na potlačení bouře byl pozván i oddíl dragounů z Klatov. Přijeli však pozdě, když už byl klid. Přesto tu jde o první známější případ použití ozbrojené moci proti dělníkům v západních Čechách. Vedení továrny pak řešilo vzniklou situaci tak, že přijalo do práce jen ty »nejpotřebnější«. Znamenalo to hodně práce za málo peněz a bezmeznou poslušnost.

Rodí se jedna ze základen dělnického hnutí

V sedmdesátých letech dochází k nové konjunktuře textilního průmyslu v bývalém Rakousko-Uhersku. Přispěla k tomu i stavba železnice. Představitelé Kdyně velmi bojovali za to, aby zde byla zastávka, a tím i nádraží. Kronikář v roce 1871 píše o otevření první české továrny bratří Tšídů na vyšívání a zmiňuje se i o továrně na vyšívané zástěry Arnošta Šulhofa. Rok 1881 je významný pro akciovou továrnu, kdy dochází ke specializaci výroby. Zrušila se tkalcovna a výroba se zaměřila na přízi. Došlo k další mechanizaci výroby a tím i propouštění 500 dělníků, z toho 328 živitelů rodin. Pod vlivem vzniklé situace dochází v kdyňské textilce v letech 1880-1881 k novému stávkovému hnutí, které již bylo vedeno socialisty. Kdyně se stává jednou ze základen dělnického hnutí v Čechách. V té době začínají vznikat první sociální kroužky a hnutí. Ve Kdyni vznikl Všeobecně vzdělávací spolek Šumavan pro Novou Kdyni, který mimo jiné organizuje první oslavy Prvního máje 1890. Uvedené oslavy se však neúčastnili kdyňští přadláci. Projevila se zde nejednotnost způsobená tím, že značné procento dělníků tvořili vlastníci drobných hospodářství z okolních vesnic, a jim ani tolik nezáleželo na výši mzdy, ale na tom, aby měli stálý a pravidelný příjem.

Soc. dem. a spolek Duch času

Kdyňskému dělnickému hnutí chybí vedoucí síla. Ta vznikla 7. července 1893 založením sociálně demokratické strany. Ve Kdyni pracovala při dělnickém spolku Duch času, který byl odborovou organizací. Na jedné straně čteme o zajištěných výhodách pro zaměstnance továrny – zřízení konzumu, jídelního sálu, kantýny, a na druhé straně se dočítáme v kronice města, že ředitel továrny nutil dělnictvo nakupovat jen ve zřízených obchodech továrny. Jsou tam popsány i protesty drobných obchodníků kvůli omezování jejich tržeb a svobodný nákup v jejich prodejnách.

Ze zápisů obecního zastupitelstva se dovídáme o letitých sporech města a vedení továrny týkajících se odvodů daní do rozpočtu města. Zpravidla to bylo 80 procent Vídeň a 20 procent Kdyně. Čteme tam o nízkých mzdách dělníků, bídě, zákazu žebroty, ale i o příspěvcích chudým dětem. V roce 1909 pracuje v textilce 1400 dělníků ve dvou i třech směnách. Jsou zaměstnávány ženy i děti, a to za nejnižší mzdy.

V letech před první světovou válkou vstoupil do politického života ve Kdyni Viktor Hubený. Byl to krejčí, který nikdy nepracoval v kdyňské přádelně. V té době se vrátil z Ameriky a pro svoje názory, postoje a schopnosti se ocitl velmi brzy ve funkci předsedy místní organizace sociálně demokratické strany. Měl velkou důvěru a tím i vliv na dělníky přádelny. Pod jeho vedením byla organizována oslava Prvního máje 1912 za účasti téměř 5000 lidí. Účastníci požadovali politická práva včetně rovného hlasovacího práva pro volby do země, okresů a obcí, osmihodinovou pracovní dobu a sociální pojištění, dále zachování světového míru.

Mzdová stávka v textilce

V létě 1912 vypukla v textilce největší mzdová stávka a v jejím čele stál právě Viktor Hubený. Za její účast byl i s dalšími třemi odsouzen na pět dnů do vězení s jednodenním postem. Byla to nejdelší stávka té doby. Začala 5. července 1912 a částečně ukončena byla 15. července s tím, že 500 dělníků stále stávkovalo až do 23. července 1912, kdy byly částečně splněny dělnické požadavky. Hlavní vůdce stávky byl donucen k opuštění Kdyně a odjel podruhé do Ameriky. Vrátil se v polovině roku 1914, a ne nadlouho. Dne 18. července 1914 vypukla první světová válka a 76 dělníků z přádelny, kteří byli mladší 36 let, muselo odejít na frontu. Narukoval i V. Hubený.

Pro všechny nastala krušná léta. Omezovala se výroba, byl nedostatek zboží všeho druhu, hlad, bída. Ochromen byl společenský, kulturní i politický život. Nenávist k válce se stupňovala i přítomností 500 uprchlíků z Haliče. Oni dostávali denní podporu 70 haléřů, což bylo daleko více, než si vydělal dělník v továrně. V prostorách přádelny byl i lazaret pro raněné vojáky. Ke všem útrapám se zvyšoval i politický útlak.

První světová válka skončila 28. října 1918 a Rakousko-Uhersko se rozpadlo. Začal politický boj o charakter nově vzniklé Československé republiky. Dělníci věřili, že se do čela tohoto boje postaví sociálně demokratická strana. Ta ovšem jejich důvěru zklamala, protože zájmy dělníků důsledně neprosazovala. Naopak, v rozhodné době bylo dělnictvo roztříštěno svou příslušností do různých politických stran. Bylo tomu tak i ve Kdyni.

V červenci 1920 byla přádelna prodána francouzským majitelům a postavení dělníků se nijak nezlepšilo, ba naopak. V srpnu 1920 se konala hladová stávka, která žádala dodání mouky pro zdejší konzum. Další stávka se konala v prosinci, ale trvala jen krátce, protože hlavní řečník sociálních demokratů z Prahy se nedostavil, a to byl asi hlavní podnět k tomu, přidat se k sílícím hlasům o založení nové dělnické revoluční strany.

První komunistická manifestace

Dne 6. března 1921 rozhodla kdyňská organizace soc. dem. strany o vstupu do III. internacionály a na Prvního máje uspořádala ve Kdyni první komunistickou manifestaci za účasti více než 1500 účastníků. Hlavním řečníkem byl zakládající člen KSČ a člen ÚV Bedřich Šťastný. A tak se stalo, že ve Kdyni byla místní organizace KSČ založena v prvních květnových dnech roku 1921 v domě čp. 130 na náměstí v hostinci U Bártů. Je to vlastně první organizace KSČ v západních Čechách.

Dne 6. listopadu 1921 byla ve Kdyni založena okresní organizace KSČ pro celý domažlický okres. Došlo k tomu na ustavující konferenci KSČ v tehdejším hostinci U Růže na náměstí (nyní budova lékárny). V té době nabylo komunistické hnutí na Chodsku značné síly. V jeho čele stáli soudruzi Viktor Hubený, Josef Raitmaier starší a jiní.

Rok 1921 byl ve Kdyni velice rušný, ale i léta, jež následovala. Ani je nelze jen tak jednoduše přeskočit. Dnes se jen hluboce skláním před odvahou, čestností a obětavostí těch dělnických předáků, ale i obyčejných dělníků, kteří měli odvahu za svůj, ale i náš lepší život bojovat. Odvaha, se kterou hájili svá dělnická práva, nám dnes chybí.

Z dostupných historických pramenů pro vás čerpala

Jaroslava MLEZIVOVÁ, členka ZO KSČM Kdyně a zastupitelka města Kdyně


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.1, celkem 16 hlasů.

Jaroslava MLEZIVOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


stanley58
2021-06-15 16:07
Vy se taky umite jen vracet do davne minulosti.
jmarek3
2021-06-15 08:42
Poučný článek o těžké době - robotárně.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama