Reklama

V Národním muzeu Kazachstánu

Našinec by si pomyslel, co asi tak může stát, který existuje 30 let (od vyhlášení své nezávislosti) nabízet v tak mohutném paláci, jakým je Národní muzeum Kazachstánu (chcete-li Centrální státní muzeum Republiky Kazachstán), moderní muzeum stojící na náměstí Nezávislosti, nedaleko Paláce míru a harmonie u Prezidentského parku v samém centru metropole Nur-Sultanu.

No jo, ale tak jako dějiny současné kazachstánské metropole se nezačaly psát až ve druhé polovině 90. let minulého století, kdy se rozhodl z Celinogradu, města krajské úrovně, první prezident Republiky Kazachstán Nursultan Nazarbajev učinit nové hlavní město devátého největšího státu světa, tak ani dějiny Kazachstánu se nezačaly psát až v roce 1991…

Výměna stará bezmála dva roky

Naopak, jsou to dějiny patřičně fousaté, prověřené staletími. Jen kazašský chanát si připomněl 555 let existence. Ostatně i proto nedávno, na podzim 2019, kazašskou historii prezentovalo také naše Národní muzeum. Právě kazašské retro pod názvem Historie a kultura kazašské stepi bylo první zahraniční výstavou v rekonstruované historické budově NM na Václavském náměstí. Zaměřila se na vývoj nomádské kultury Střední Asie od 8. století př. n. l. do počátku 20. století. Ve stejné době pak ve futuristické budově Národního muzea Kazachstánu byla zase prezentována výstava českého uměleckého skla od Jiřího Pačinka pod názvem Skleněná zahrada.

30 let nezávislosti

Ale Kazachstán se má čím chlubit i během oněch 30 let své nezávislosti. A v muzeu to tak v pavilonech věnovaných právě moderní Republice Kazachstán dává náležitě a hrdě vědět. Nejde přitom jen o úspěchy politické (hlavní země bez jaderných zbraní na světě/projekt ATOM), ekonomické (tygr Eurasie; vytvoření Mezinárodního finančního centra Astana), vědecké (vesmírné zásluhy nejen díky Bajkonuru či EXPO 2017), kulturní (vedle supermoderní architektury a výstavby rekordní budovy nové Opery i marketingová prezentace díla největšího tamního básníka Abaje Kunanbajulyho) a sportovní (např. cyklistická profistáj Astana), ale především o jednotu všech etnických skupin žijících v zemi v míru a harmonii. Kazachstán díky tomu ukazuje, že tzv. (mnohými »konzervativci« kritizovaný) multikulturalismus rozhodně nemusí být jen utopií!

Dalším jedinečným úspěchem světového formátu je v zemi stepí a hor právě hlavní město Nur-Sultan (dříve Astana). Právě Astana obdržela v roce 1999 čestný titul UNESCO Město míru, titul, který se uděluje jen těm městům, která za relativně krátkou dobu dosáhla ojedinělé výsledky ve všech hlavních oblastech rozvoje. A to tady platí dvojnásob. Doslova za pár let byla v Astaně vybudována nejmodernější infrastruktura v podstatě od nuly.

A jak Astanu, tak všechny, a ještě mnohé další úspěchy hrdé mladé velké země plné především přírodních skvostů, můžete vstřebávat v unikátních muzejních expozicích o rozsahu 14 000 metrů čtverečních (z celkové muzejní rozlohy 74 000 m2). I onu přírodu. V elektronické podobě tu jsou nejkrásnější místa Kazachstánu promítána na velkoplošné obrazovce, která zasahuje najednou do dvou muzejních poschodí!

Zlatý člověk a ti další

Přesto největší pozornost návštěvníků pochopitelně dosud má archeologická senzace - expozice issykského »zlatého člověka« zvaného též kazachstánský Tutanchámon. Objeven byl v roce 1969 asi 50 kilometrů od tehdejší metropole Kazašské socialistické republiky Almaty. Jde o sakského bojovníka z období 500 let př. n. l., který byl objeven v mohyle u města Issik v jihovýchodním Kazachstánu. Zlatým je nazýván díky své zbroji s ornamenty jelenů, leopardů, koní a ptáků. Jeho kmen Saka (příslušníci podskupiny íránských nomádských kmenů Skytů) byl totiž s to odlévat a tavit zlato o ryzosti 90-95 %! Ale archeologických nálezů ze zlata najdete v muzeu daleko víc. I dalších zlatých lidí (nalezených v letech 1999 – ten jako jediný i s dochovaným obličejem, 2004, 2010 a 2011). Také proto jeden ze sálů nese přímo název Sál (hala) zlata se 40 600 barevnými lampičkami, které symbolizují plavení se (těžbu) zlata. Dalšími sály (z celkem patnácti) jsou Sál starobylých a středověkých dějin, Historický sál (obecně), Etnografický sál, Centrální koncertní sál, Sál současného umění, velká knihovna či právě Sál nezávislosti Kazachstánu a Sál Astany. Ale to už bychom se kruhem vraceli tam, kde jsme malou »zastávku« již učinili. Každopádně nebojte, najdete tu i tradiční kulturu Kazachů s jurtami jako jejím základem, dějinné předměty denní potřeby (výrobky pro domácnost, tradiční oděvy, nábytek, nádobí, koberce, koňské postroje, užité umění, šperky a mnohé další perly. A když jsme zmínili koně, zdejší posvátné zvíře, je jasné, že důstojný prostor si v muzeu vysloužili i tihle krasavci zdejších stepí.

Nejvíc koní ovšem má jiná zdejší perla, kopie nosné rakety Proton M, která vynesla Sputnik a která, i když šestkrát menší než originál, také přesahuje více muzejních pater z celkových devíti.

Celkem je v muzeu na 300 000 exponátů, měsíčně se tu konají tři až čtyři výstavy (nechyběla tu Terakotová armáda či výstava z Treťjakovské galerie), prostě za pár let tahle stavba už zažila svou vlastní velkou historii…

Roman JANOUCH

FOTO – autor


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 7, celkem 2 hlasy.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama