Reklama
Zde vytvořilo operační oddělení wehrmachtu plán Barbarossa. Zde konkrétně pracoval F. Paulus. Z letadla mohly betonové »venkovské« domy opravdu vypadat nevinně.

»Rudovousovi« je 80 let

Město Zossen leží asi 30 km jižně od Berlína ukryté v borových lesích. V předválečných bytových domech jsou ubytovány, jak se dnes říká, sociálně slabší rodiny. Vedle postavená »betonová vesnice« byla po válce dům od domu zničena destrukcí. Před válkou zde »pracoval« v utajení generální štáb wehrmachtu.

Bez průvodce jsme se v hromadách sutě neobešli. Ukázal nám dům, kde »pilně« tvořil plán Barbarossa na ovládnutí SSSR i štábní důstojník Friedrich Paulus (1890-1957). V roce 1940 byl povýšen na vrchního ubytovatele generálního štábu pozemního vojska.

Navštívili jsme vedle kamuflované vesnice i obrovský bunkr.

Na počátku byl Mein Kampf

Hitlerova kniha se číst ani studovat nedá. Jde o snůšku zlých fantazií a schizofrenních úvah. Vynikají tři: za všechny těžkosti Výmarské republiky mohou Židé; poválečnou bídu způsobila Versailleská smlouva a Německo potřebuje na východě životní prostor. »S konečnou platností uzavíráme předválečnou koloniální a obchodní politiku a přecházíme k politice půdy pro budoucnost. Pakliže však dnes v Evropě hovoříme o nové zemi a půdě, musíme v první řadě myslet na Rusko a jeho okolní podmaněné státy« (Mein Kampf, str. 499, první (!) české vydání, Naše vojsko 2016).

Nevojenskou část – Generální plán pro východ (Generalplan Ost) zpracovalo Himmlerovo SS, konkrétně Oberführer SS Konrad Meyer-Hetling: vyhnat nebo likvidovat 31 milionů obyvatel Polska a západních sovětských území, 14 milionů obyvatel z Pobaltí a Ukrajiny schopných poněmčení ponechat na otrocké a pomocné práce pro osídlence německého původu. Vytvořit středisková sídla po 20 000 obyvatelích a kolem nich věnec vesnic. Ustavit marky: Išorská země (kolem Leningradu), Gótská župa včetně Krymu (mezi řekami Němen a Narev), Generální gouvernement (z části Polska) ponechat. Hranice »německé národnosti« posunout o 1000 km na východ.

Že nešlo o fantazírování, ukázal konec druhé světové války. Pamatuji jičínské náměstí zaplněné povozy tzv. národních hostů. Šlo o německé osídlence z východu, kteří utíkali před Rudou armádou. Vezli si s sebou vše, i dobytek. Chovali se nadutě k ukrajinským děvečkám a čeledínům i v době, kdy jim teklo do bot. Stejně tak někteří současní politici šilhají po ruském území. Bohužel je mezi nimi i rodačka z orlického podhůří.

Plán vojenské akce proti SSSR

Operativci v Zossenu zpracovali vojenskou směrnici č. 21, která dostala krycí název Barbarossa. Hitler ji podepsal 18. prosince 1940. K rozdrcení ozbrojených sil SSSR měly být použity téměř všechny pozemní síly Německa a Finska, Maďarska, Rumunska, Slovenska a Itálie. Celkem 153 německých divizí a 37 divizí »spojenců«. V záloze mělo zůstat jen 24 německých divizí. Po zkušenostech z Francie se osvědčily divize tankové a motorizované. Do útoku jich připravili Němci 33.

Zapojili se i dobrovolníci z řady zemí:  Holanďané (50 000), Dánové (6000), Norové (6000), Finové (400), Švédové a Švýcaři (800), Valoni (15 000), Francouzi (25 000) a Španělé (47 000).

Čeští fašisté se snažili získat povolení pro protektorátní občany k nasazení na frontu vedle Němců. Postupně přicházeli s návrhy gajdovci, vlajkaři, generál četnictva Bláha, později i generál Rychtrmoc a Emanuel Moravec. Nacisté nevyhověli, potřebovali protektorátní občany především jako pracovní síly.

Dosud se nepodařilo uspokojivě vysvětlit, jak na sovětských hranicích mohlo Německo soustředit v utajení ohromnou armádu. Profesor soudobých dějin Christopfer Andrew na univerzitě v Cambridge se touto otázkou zabýval.

Po roce 1938 budovala sovětská zpravodajská služba zahraniční rozvědku (INO – zahraniční odbor NKVD) prakticky znovu. Nejprve obnovila zahraniční rezidentury v Londýně (podařilo se umístit v roce 1940 Kima Philbyho do SOE – Správy pro zvláštní operace), v Německu (Harro Schulze-Boysen 1909-1942, zavražděn v Berlíně-Plötzensee, důstojník zpravodajské služby Luftwaffe), v Japonsku (Richard Sorge, 1895-1944) a Číně (důstojník INO Vasilij M. Zarubijánov).

O faktu, že Hitler zaútočí, se dostalo ke Stalinovi mnoho signálů.  Také od Winstona Churchilla a sovětského velvyslance v Německu V. G. Děkanozova. Toho dokonce informoval německý velvyslanec v SSSR hrabě Schulenburg na soukromém obědě. Na otázku, proč tak činí, odpověděl: »Byl jsem vychován v Bismarckově duchu, který se vždy stavěl proti válce s Ruskem.« Sovětskému vedení nebylo ani nápadné, že od 9. června 1941 německé velvyslanectví v Moskvě začalo pálit dokumenty. Informace od Churchilla Stalin odmítl proto, že se Britové snaží, »aby ho dostali do konfliktu s Hitlerem«. O Richardu Sorgem a jeho hrdinství bylo napsáno mnoho. Dočkal se rehabilitace až v roce 1964.

Snad nejlépe vystihl poměry v tehdejší zahraniční rozvědce její poslední šéf: »Centrála se vždy vyhýbala sdělit Kremlu, co nechtěl slyšet.«

Zossen, bizarní protiletecký kryt. Okolo točitého schodiště se mohli lidé ukrýt v několika patrech.

Operativci v Zossenu naplánovali útok

Že nešlo o náhodnou akci proti Sovětskému svazu, musel obžalovaným nacistům v Norimberku dokázat soud. Podařilo se najít tzv. Hossbachův protokol. Hitlerův pobočník pro wehrmacht plk. Friedrich Hossbach (1894-1980) pečlivě zaznamenal z porady u Hitlera 5. 11. 1937 jeho slova. Informoval účastníky jednání o vojenských plánech dobytí »německého prostoru« na východě. Hitler získal všeobecnou podporu, pochybnosti vyslovili jen polní maršál Werner v. Blomberg (1878-1946), Werner v. Fritsch (1880-1939) a velkoadmirál Erich Raeder (1876-1960). Všichni tři u Hitlera později propadli.

Sovětský svaz měl být sražen na kolena bleskovým úderem nejpozději do konce roku 1941. Cíl: dosáhnout linie Volha – Archangelsk. »Takto je možno v případě potřeby vyřadit vojenským letectvem poslední průmyslová území zbývající Rusku ještě na Uralu,« určovala Barbarossa.

Skupina armád Nord (polní maršál Wilhelm v. Leeb) – zničit Rudou armádu v Pobaltí, obsadit přístavy v Baltském moři včetně Leningradu a Kronštadtu.

Skupina armád Mitte (polní maršál Fedor v. Bock) – porazit vojska Rudé armády v Bělorusku, útok na Smolensk a Moskvu.

Skupina armád Süd (polní maršál Gerd v. Runstedt – zmocnit se Kyjeva, překročit Dněpr a útočit dále na východ.

Němci s Finy měli útočit na přístav Murmansk a Leningrad ze severu. Rumunská armáda měla zaútočit směrem na Vinici a Oděsu.

Rudovous udeřil 22. června 1941

Pět milionů mužů wehrmachtu a »spojenců« se dalo na pochod v 03.05 hodin v neděli 22. června 1941 na signál »Letní cesta«. Hitler komentoval: »Patnáctého srpna jsme v Moskvě, prvního října 1941 bude ruské tažení u konce.«

Hrdinství Rudé armády a sovětských občanů sledoval celý svět. Dne 25. června 1941 vyšlo zvláštní vydání ilegálního Rudého práva. Zveřejnilo provolání II. ilegálního vedení KSČ. V době od jara 1941 do června 1942 působilo ve složení: Jan Černý (1912-1944, zavražděn v Berlíně-Plötzensee), Julius Fučík (1903-1943, zavražděn v Berlíně-Plötzensee), Jan Pokorný (1904-1944 Berlín), Jan Zika (1902-1942 Praha, těžce raněn při zatýkání), Václav Mařík (1901-1942 Lysolaje, zastřelil se při zatýkání), Václav Meixner (1892-1944 Berlín) a Cyril Šumbera (1901-1944 Drážďany).

Ilegální Rudé právo v těžké válečné době šířilo optimismus: »Každému čestnému českému člověku je jasno, že veliká, nejúžasnější osudová bitva všech dějin, sváděná Rudou armádou s hordami fašistických bestií na východě, je také bitvou za naši budoucnost, za náš osud, za naši svobodu. Náš národ nikdy nezapomene, že v mnichovském období, když jsme byli všemi zrazeni a opuštěni, byl to jediný SSSR, který burcoval za naši svobodu… Ať žije Sovětský svaz a jeho slavná Rudá armáda.«

Díky statečnosti obránců Moskvy došlo k první velké německé porážce a ústupu. Jak před časem napsal Roman Cílek, »Rudovous se zastavil na Volze«. Dodejme, definitivně. To je však další kapitola druhé světové války. Jak to dopadlo s polním maršálem Paulusem a jeho 6. armádou u Stalingradu, vědí jistě i dnešní studenti. Každé vítězství nad fašistickou hydrou stálo mnoho krve.

Jaroslav ŠTRAIT

FOTO - autor


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.6, celkem 17 hlasů.

Jaroslav ŠTRAIT

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama