Reklama
Ilustrační FOTO - Haló noviny

Přímé volby starostů, primátorů a hejtmanů?

Po krajských volbách a hlavně po koaličních jednáních, po nichž došlo ke zvolení nových vedení krajů, se opět stala aktuální debata o přímých volbách starostů a hejtmanů.

Prezident Miloš Zeman dlouhodobě navrhuje zavedení přímé volby starostů, primátorů a hejtmanů. Podle něj by to znemožnilo vytváření koalic, ve kterých by chyběl vítěz voleb. »Můj návrh byl velmi jednoduchý. Aby, ať už starostové nebo primátoři nebo hejtmani v komunálních či krajských volbách byli zvoleni tak, že se jimi stanou ti, kdo dostali největší počet preferenčních hlasů na kandidátce nejúspěšnější strany,« řekl Zeman.

Položme si vedle sebe dva seznamy. Vít Rakušan (STAN; 12 243), Martin Půta (SLK; 11 363), Ivo Vondrák (9927), Ladislav Okleštěk (oba ANO; 6759), Martin Červíček (ODS; 5020), Bohumil Šimek (ANO; 4585), Jana Mračková Vildumetzová (3194), Martin Kolovratník (2936), Radim Holiš (2587), Roman Zarzycký (2436), Jan Schiller (1924), František Konečný (1760), Martin Kukla (všichni ANO; 1309) a vlastně i Bohuslav Svoboda (ODS; 77 434).

A vedle toho Petra Pecková (STAN), M. Půta (SLK), I. Vondrák (ANO), Josef Suchánek (STAN), M. Červíček (ODS), Jan Grolich (KDU-ČSL), Petr Kulhánek (STAN/KOA), Martin Netolický (ČSSD), R. Holiš (ANO), Ilona Mauritzová (ODS), J. Schiller (ANO), Martin Kuba, Vítězslav Schrek (oba ODS) a vlastně i Zdeněk Hřib (Piráti).

V prvním seznamu jsou právě jména podle návrhu prezidenta Zemana doplněna o Prahu, kde se »velké« zastupitelstvo volí při komunálních volbách, druhý seznam tvoří jména skutečných hejtmanů a pražského primátora. Kolik jste napočítali stejných jmen?

Který seznam je spravedlivější?

To je přesně ta otázka, která nemá jasnou odpověď. »Někteří političtí aktéři, ale i teoretici, častokrát apelují na puristické dodržování hlavních zásad toho typu demokracie, který je zvolen v daném státě. To se týká i aplikace prvků přímé demokracie do zastupitelských modelů v Evropě. Politická praxe ale ukazuje, že nekritické dodržování všech politických konvencí a lpění na stávajícím modelu, může nakonec přinést krizi demokracie nebo i celého státu. Už v roce 1918 se zakladatelé Československa rozhodli ke dvěma tehdy revolučním změnám. Náš stát se stal republikou, kde je hlava státu volena, a to z jednoduchého důvodu: totální diskreditace monarchie i stávajícího panovnického rodu. A navíc, bylo zavedeno neomezené všeobecné volební právo, tedy i pro ženy, a to mnohem dříve než v dlouholetých demokraciích jako jsou USA, Velká Británie, Švýcarsko nebo Francie,« řekl na semináři Koncept přímé demokracie: historie, teorie, praxe v Poslanecké sněmovně politolog Vladimír Srb z kutnohorské Vysoké školy politických a společenských věd.

Jsou voliči kvalifikovaní?

Argument o odbornosti či nekvalifikovanosti voličů rozhodnout o položené otázce velmi zajímavě komentoval už v roce 2014 podle Parlamentních listů místopředseda Sněmovny Tomio Okamura takto: »Mýtus o odbornících je přece nesmyslný - ukažte mi v Parlamentu odborníka na zákony, o nichž rozhoduje. Ukažte mi zákon, o kterém se v PSP rozhodovalo na základě odbornosti, nikoliv na základě čistě politického nebo lobbistického zadání. Kdyby rozhodovali odborníci, nemáme vytunelované fondy a firmy v devadesátých letech, z hazardu by se platily daně a hrací automaty by byly plošně zakázané. Tisíce zákonů by vypadaly jinak. Ale dnes rozhoduje několik desítek nekompetentních, zlobovaných nebo ideologicky či stranicky zaujatých laiků. Přiznejme, že voliči jsou sice stejní laici, ale v jejich rozhodování bude větší racionalita, protože budou hájit svůj zájem, nikoliv zájem lobbistů či jedné strany.«

Demokracie, toť diskuse

Podle Srba političtí aktéři z tzv. tradičních politických stran, kteří dnes kritizují voliče ANO, SPD nebo Pirátů za jejich volbu, by se měli spíše soustředit na důvody, proč lidé dali přednost při hlasování ve volbách novým subjektům před těmi tradičními. »Demokratický prostor dává přece stejné šance prezentovat, artikulovat a prosazovat názory, postoje a stanoviska všem. V případě referend jsou kladeny na politiky vysoké nároky, neboť voliči očekávají argumenty právě od politických aktérů a často se rozhodují na základě přesvědčivosti jejich stanovisek.

Pro parlamentní demokracii jsou tak prvky demokracie přímé i příležitostí ke zvýšení aktivity či argumentačních dovedností zástupců politických stran a hnutí, kteří se musí snažit o vysvětlení politických jevů svým voličům tak, aby ti byli s postoji politických aktérů spokojeni a jejich stanoviskům rozuměli.

Referenda v demokratických státech se zcela správně a logicky nemohou týkat omezení základních lidských práv a svobod. Již z definice demokracie vyplývá, že jde o vládu většiny, ovšem při plném respektu k právům všech občanů. Dalším limitem pro pořádání referend je bezpochyby otázka stanovení podmínky minimální volební účasti pro platnost hlasování. Na druhou stranu ale ani neúčast nadpoloviční většiny voličů nemusí být na překážku legitimitě výsledků referenda, neboť například voleb do Senátu Parlamentu České republiky se zatím nikdy nezúčastnila nadpoloviční většina voličů, a přesto je Senát legitimní součástí českého politického systému,« dodal Srb.

Problematika zavádění prvků přímé demokracie do parlamentního modelu je jistě komplexní záležitostí. »Je proto velmi dobře, že, se o konceptech přímé demokracie diskutuje mezi odborníky, politiky i občany. Okřídlená, ale pravdivá Masarykova věta: ‚Demokracie, toť diskuse‘, se tak může stávat skutečností,« uzavřel Srb.


Levice musí diskutovat, ne hned odmítat

Otázky Haló novin pro sociologa Jana Klána, autora studie Kam utekli voliči radikální levice

Jsou zavedení prvků přímé demokracie a možnost konání referend témata, která má levice dále uchopovat, aby opět získala podporu?

Přímá demokracie je jedním z atributů, které musí radikálně levicová strana prohlubovat. Nicméně je zde nutné si dávat pozor na zneužívání prvků přímé demokracie, zejména referend, kdy může dojít ke zbavení se odpovědnosti politiků za jejich rozhodnutí. Respektive se může stát, že politici nechtějí v dané otázce rozhodnout, a tak se obrátí na lid. Poté se politická reprezentace alibisticky schová za výsledek referenda a vše se svede na lid. Samozřejmě je nutné, aby radikální levice iniciovala konání všeobecných referend, ale s jasnými pravidly. Zde narážím na fakt, že se musí vyjasnit, od kdy je referendum platné. Dnes se velice často stává, že je mnohdy referendum neplatné. Jedno varování pro užívání referend nám budiž referendum k Brexitu, kdy politici ve Velké Británii nechtěli o této záležitosti rozhodnout a vyhlásili referendum a posléze na jeho výsledky nevěřícně koukali. Referenda je nutné konat hlavně u věcí, které se přímo dotýkají občanů a jsou nad rámec rozhodování klasické politické reprezentace – v našich podmínkách tomu tak bylo u případu vstupu do Evropské unie, případně se ve větší míře referend využívá na komunální úrovni, kdy se daná věc přímo dotýká občanů – například výstavba obchvatu, spalovny atd.

Dalším prvkem, který musí radikální levice rozvíjet, je například přímá volba starostů, byť tento instrument budí mnohé negativní konotace, kdy je u nás zažita nepřímá volba. Není totiž vyřešen problém vztahu přímo voleného starosty versus zastupitelstvo. Nicméně je dobré, aby byl tento prvek dále rozvíjen. Zde můžeme vidět, že prvky přímé demokracie silně rozvíjí krajní pravice (v našich podmínkách SPD). Ta často prezentuje prvky přímé demokracie, které jsou mnohdy neuskutečnitelné – jako například odvolatelnost politiků.

Radikální levice se nesmí bát přímé demokracie v oblastech, kde to je možné zavádět. Lidé totiž mají mít možnost se přímo vyjádřit. Zajímavým konceptem, který stojí za rozvíjení, je možnost občanů předkládat zákony. Zde je nutné si určit, kolik podpisů (hlasů) je nutné pro to, aby se návrhem zákona zabývala vláda, potažmo nějaký mezičlánek.

S mnohým se dá souhlasit, jen tu přímou volbu starosty nějak neberu. Situace, že starosta dostane nejvíc hlasů od voličů, ale nakonec bude v radě v menšině, nebo dokonce sám, se dá ošetřit jak?

To je poměrně tvrdý oříšek, kdy by nakonec přímo zvolený starosta skončil v opozici, kdy by mu jeho návrhy zastupitelstvo neschválilo. Možná by stálo za zvážení, že by starostou byl člověk, který získá nejvíce preferenčních hlasů, ale i v tomto případě post může odmítnout. Ze zahraničí víme, že se přímá volba aplikuje na Slovensku, kde je tento instrument zakotven v tamním právním řádu. Starosta má některé pravomoci, o kterých rozhoduje on jakožto přímo volený statutár a není zde nadřízenost a podřízenost. Jen se upravují kompetence. V našich podmínkách se jedná o novum, když máme nepřímou volbu, která je zaběhnutá od roku 1990. V této souvislosti se musí říci, že přímá i nepřímá volba starostů je v Evropě rovnoměrné rozdělena. Takže se jedná spíš o politickou otázku, než o otázku ryze občanů, kteří jsou na současný systém zvyklí. Ale levice musí o tomto tématu diskutovat, a ne hned odmítat.

Zbyšek KUPSKÝ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.6, celkem 9 hlasů.

Zbyšek KUPSKÝ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2021-06-24 00:27
V kapitalismu je vždycky demokracie pro vykořisťovatele a zároveň
diktatura proti pracujícím. Nějaké čarování s volebním systémem na
tom nic nezmění.
ilm557
2021-06-23 15:39
ROZHODNĚ SOUČASNÁ ZASTUPITELSKÁ DEMOKRACIE NENÍ ŽÁDNÝM VRCHOLEM ,
JAKÉKOLIV DEMOKRACIE. TÍM JE JEN PŘÍMÁ DEMOKRACIE ! POŘÍPADĚ
NĚJAK ČÁSTEČNĚ SPOJENÁ SE ZASTUPITELSKOU. TOHO SE, JIŽ DÁVNO MĚLA
CHOPIT I TA RADIKÁLNÍ LEVICE.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama