Reklama
S Karolinou Gudasovou Neuvirthovou v Lásce nebeské Divadla Broadway

Petr Ryšavý je nejen Dany ze Sestřiček

Petr Ryšavý možná pořád ještě, co se jména týče, není znám každému v této zemi, leda tak každému muzikálovému fanouškovi; ale když řeknete Iťák Dany a dodáte primácký seriál Sestřičky – Modrý kód, zbystří už daleko větší část populace. Zejména té něžnější. Ano, to je ten zvířecí »župánek«, co má pořád hlad, ale když se vysvlékne do půl těla, mohl by výčet svých uměleckých profesí z fleku rozšířit o modeling. My si ale přesto povídali hlavně o muzikálech, protože tam jsme se poznali, a protože Dany, vlastně Petr, kterému před týdnem bylo 30, hlavně tam pořád patří. Víte třeba, že ho můžete vidět v karlínském hitmuzikálu s největšími hity Karla Gotta Čas růží? Nebo v Mefistovi Divadla Hybernia? V Kleopatře, Třech mušketýrech, Mýdlovém princi vedle na Broadwayi? Nebo v nemálo kouscích plzeňského DJKT? A k tomu teď přibudou dvě koronavirem »roztahané« premiéry!

Pokud mě paměť a internetové záznamy neklamou, je to už zase šest let, co jsme si spolu povídali naposledy, a za tu dobu se z divadelního muzikálového krasavce, který se teprve sunul na výsluní, stala vpravdě nefalšovaná hvězda se vším všudy. Co byl, nepočítáme-li seriálové Sestřičky, ten největší předěl? Byla to darda, vlastně jedna z hlavních rolí, Mladý Faust, v muzikálu Mefisto Divadla Hybernia?

Pokud mě tak vidíte, nebudu lhát, že mi to nelichotí, nicméně za hvězdu se rozhodně nepovažuji. Snažím se přistupovat ke každé roli s velkým respektem a popasovat se s ní co možná nejlépe. Nedá se asi zmínit jedna role, která by mi dala nejvíce zkušeností nebo mi snad nějak pomohla. Myslím, že je to spíš časový úsek. A ten v mém případě přišel v době předcovidové, tak uvidíme, jak to bude vypadat po ní (úsměv).

Za dvojroli ve zmíněném Mefistovi dostal Thálii Pepa »Kabát« Vojtek, ale vy jste také byl nějak oceněn/mimořádně pozitivně hodnocen, dokonce i kritiky?

Nechci se nikoho dotknout, ale nejsem ten typ, co pročítá kritiky nebo snad hodnocení. Pro mě vždy byla je a bude jediná značka kvality - opakující se divák. To je pro mne znamení, že to, co děláme, lidi baví, a proto se vrací. Ať už je to divadlo, koncert, napsaná píseň, nebo snad poptávka po dobře odvedené manuální práci.

Každopádně před týdnem vám bylo 30 a už máte za sebou symbolicky třicítku divadelních rolí – to je hodně slušný počin. Navíc zvážíme-li, že nešlo o nějaké »čučkaření«, resp. pidiroličky, ale ve valné míře o role viditelné, nebo takové, ze kterých jste ty viditelné vy sám udělal. V té třicítce jsou i hlavní role dvou nových titulů, které přinese letošní rok, »karlínských« Rebelů 2020 a Waldova hitmuzikálu Láska nebeská – tedy kousky, které jste nazkoušeli už vloni, ale oddálila je pandemie koronaviru. Jaké to je si vše takhle dlouho udržet v hlavě?

Popravdě, když se zamyslím a zkusím si vybavit texty jednotlivých scén, mám jednu velkou mlhu. Když je ale člověk na jevišti, v kostýmu, s mikroportem na čele a s orchestrem pod nohama, v té hlavě se to tak nějak »objeví«. Pak už přibližně ví, kde asi stál, jaké bylo aranžmá a co má říct nebo zpívat. Ale ano, jsou místa, a dokonce se to stalo, když jsem hrál své první představení pro diváky Lásky nebeské, že jsem prostě nevěděl! Naštěstí kolega Pepa Vágner mi napověděl a jelo se dál!

Rád si zahraje v kapele Botox

Ano, Láska nebeská už se v předpremiérách jako dárek pro zdravotníky uváděla na přelomu května a června v Divadle Broadway, které dlouho bylo možno považovat za jakousi vaši domovskou scénu; Rebelové budou mít pro změnu premiéru 9. července, ale nikoli v HDK, ale jako open-air počin na Výstavišti v Letňanech. No, pěkně se to sešlo.

Tak, bude to ze scény na scénu. Jak to máme rádi (úsměv).

Jak diváci přijali hitmuzikál s peckami mistra Matušky a jak se vám cestovalo časem do roku 1968 s Renčovými a Zelenkovými Rebely? Už jste z premiéry za dveřmi zdravě nervózní?

Ačkoliv oba scénáře psal jeden autor, jsou to díla naprosto odlišná. Rebelové jsou pro mě odměnou. Práci s Filipem Renčem jsem si už několikrát vyzkoušel a myslím, že spolu fungujeme skvěle. Nabízím mu varianty, »jak bych to asi zahrál«, a v mnoha případech se shodneme, což vždycky potěší. Ruku na srdce, každý malý kluk chtěl jezdit popelářským autem nebo mít klobouk a hrát si na kovboje jako Honza Révai v Rebelech. Mně se splnilo oboje!

Jak se vlastně pracuje se Zdeňkem Zelenkou? Mefista jste s ním dělal také a už jste se s ním na Broadwayi potkal i v Adamovi a Evě…

Se Zdeňkem pracujeme také po několikáté a naše spolupráce a tvorba něčeho »nového« skýtá spoustu dřiny a záludností, ale když se pak vymyšlený vtípek ze scénáře na jevišti dopiluje a jak se říká »klapne to!«, je to největší odměna. Pro herce i autora!

Jistě si pamatujete, že já jsem vás »objevil« především díky Casanovovi Zdeňka Bartáka. Máte nějaké echo, že by se zase v létě mohl vrátit na nějaké hradní nádvoří? Jak vzpomínáte na tohle hudebně dokonalé a zábavné dílo?

Když jsem před chvílí mluvil o životních etapách, moje období s muzikálem Casanova bylo, řekl bych, zlomové. V profesním i osobním životě. Přijel jsem do neznámých vod, kde se sešla parta lidí, kteří byli schopni se postavit větru i dešti. Na to se vzpomíná krásně a vzpomínat se bude dlouho. Nemám zprávy o tom, že by se mělo zase hrát, ale kdyby ta nabídka od Zdeňka Pikla (produkoval Casanovu na Hluboké – pozn. autora) přišla, okamžitě bych si zavazoval tkaničky a dal se na cestu na jih!

Asi bychom se měli posunout ke zmiňovaným Sestřičkám, které vám pomohly překonat praštěnou dobu pandemie, v níž mj. bylo zakázáno zpívat. Tedy jste přišel o jednu z vašich zbraní, kterými uchvacujete dívky, slečny a dámy. V Sestřičkách jste si moc nezazpíval, ale už jste se objevil i ve třech dílech seriálu Krejzovi kdysi. Tam ano – v roli rockera?

Seriál Krejzovi přišel s nabídkou: »Zahrajete nám tady muzikanta s kytarou.« Říkal jsem si, výborně, zužitkuju v televizi zkušenosti získané ve školách a kapelách, paráda. Ovšem kytaru jsem nosil v pouzdře na zádech a moje role se týkala jen a pouze ženských, ach jo (smích).

Sestřičky - Modrý kód byl ovšem jiný oříšek. Ajťák, který se profiluje jako homosexuál, ale je zamilovaný do bláznivé spolubydlící. To už bylo něco!

Ano, veselý IŤák a hacker, který se uměl nabourat do jakéhokoli počítačového souboru, ale nakonec i do srdce vaší muzikálové kolegyně Míši Tomešové. Vaše scény ze studentského bytečku na druhou stranu příjemně rozvolňovaly často napjatý děj z nemocničního urgentu. Jak tedy na roli, díky které jste se objevoval na obrazovkách v medvědích či pejskovitých kožešinových kostýmech, vzpomínáte? A budou vám Sestřičky chybět?

Prozradím čtenářům tajnou informaci - při poslední klapce mi produkce dovolila si jeden »župan« odnést domů. Hádejte, který to byl (smích).
Beru roli Danyho jako svou první velkou seriálovou zkušenost. Nebudu lhát, že jsem měl i nepříjemné stavy, kdy člověk kouká sám na sebe v televizi a říká si: »Tohle jinak, proč koukáš dolů? Artikuluj!” a další,« ale celkově mě to obrovským způsobem posunulo a zkušenosti jsem okamžitě zúročil i v divadle. Seriál mi bude chybět, ale kontakty a vztahy, které jsem tam navázal, rozhodně neskončily posledním záběrem.

Nemůžeme opomenout ani úspěšnou kapelu Botox, v níž působíte mj. se svým muzikálovým kolegou a kamarádem Honzou Kopečným. Jak ta fungovala během pandemie a co chystáte v době »normalizace« společnosti?

Nejdřív jsme na chvilku tak nějak usnuli. Nechtěli jsme hrát přes sociální sítě jako jiní. Nebyly koncerty, nebyla nálada, nebylo světlo na konci tunelu. Ale pak jsme dostali impuls od fanoušků, že se jim stýská po kapele, po koncertech, po interakci. To nás nakoplo a začali jsme makat. Vydali jsme čtyři singly a k nim čtyři klipy, hráli jsme livestreamy, navrhli novou kolekci merchandisingu, připravujeme novou desku, která vyjde na podzim. Nejvíc ze všeho se teď ale těšíme na živé hraní, protože to je to, co dělá kapelu a její fungování. V dobrém i ve zlém.

Jaké jsou vaše další pracovní, resp. osobní plány?

Jako čerstvý třícátník bych pravděpodobně měl mít jasný pohled na svět a na to, co chci dokázat a kam směřovat. Nemám to tak. Užívám si toho, co mi život přinese, užívám si toho, co jsem vytvořil, užívám si rodiny i práce, kterou dělám s chutí, užívám si života!

Co konkrétně vás na životě baví nejvíc a co byste naordinoval těm, kteří od loňska podlehli splínu?

Pro mě je nejvíc ten fakt, že můžu dělat tolik odvětví různorodé práce. Ačkoliv si dost často říkám, že dělám tisíc věcí a žádnou pořádně, vždycky přijde nějaká příjemná odměna ve formě dobře odvedené práce, nebo pochvaly, nebo snad i dobrého honoráře (smích).

Takže co bych naordinoval? Když člověk dělá cokoliv s chutí, vždycky se mu to příjemně vrátí!

Roman JANOUCH

FOTO – archiv P. RYŠAVÉHO (2) a Martin J. POLÁK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.5, celkem 10 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama