Reklama

Chránili vzdušnou hranici a nebe Československa

Před 70 lety v roce 1951 byl přijat zákon o ochraně státních hranic. Také bylo potřeba zajistit ochranu vzdušné hranice a vzdušného prostoru Československa proti jeho narušitelům.

Už po roce 1945 bylo u nás vytvořeno vojsko Protivzdušné obrany státu (PVOS) jehož součástí bylo radiotechnické vojsko, které zjišťovalo vzdušné cíle. Byly vytvořeny čtyři protiletadlové dělostřelecké pluky vyzbrojené zčásti ukořistěnými kanony německé výroby horšího technického stavu a část jich byla z výzbroje jednotek 1. čs. armádního sboru v SSSR a čs. obrněné brigády založené v Anglii. Tyto pluky byly podřízeny jednotlivým vojenským oblastem – Praha, Tábor, Brno a Bratislava. Bráněna byla důležitá hospodářská a průmyslová centra.

V srpnu 1950 vzniká Velitelství protiletadlového vojska. Do jeho podřízenosti jsou postupně zahrnovány všechny protiletadlové dělostřelecké pluky a oddíly, hlásné a radiotechnické útvary. Radiotechnické útvary jsou postupně doplňovány technikou sovětské produkce, která nahradila malý počet německých trofejních radarů.

V roce 1957 se stávající Velitelství PVOS přejmenovává na Velitelství letectva a protivzdušné obrany státu a v roce 1960 je reorganizováno na 7. armádu protivzdušné obrany státu a letectva. Postupně dochází k přezbrojování protiletadlovou raketovou technikou a radiolokační technikou, což vede k zvýšení kvality radiolokačního pole a zvýšení účinnosti protivzdušné obrany. Hlavním pilířem nedotknutelnosti vzdušného prostoru se stala 7. armáda LaPVOS (letectva a PVOS) s velitelstvím v Praze, a to ode dne 1. 10. 1960.

Od 1. 9. 1961 bylo ze 7. armády vyčleněno letectvo a vzniká tak velitelství 7. armády PVOS, v jehož sestavě je i 2. sbor PVOS s velitelstvím v Brně a 3. sbor PVOS s velitelstvím v Žatci. Od 1. 1. 1976 bylo velitelství 7. armády reorganizováno na velitelství PVOS. V jeho operační podřízenosti se sídlem ve Staré Boleslavi tak bylo stíhací letectvo, protiletadlové raketové vojsko a radiotechnické vojsko. 2. sbor PVOS byl od 1. 9. 1969 reorganizovaný na druhou divizi PVOS se sídlem v Brně. V říjnu 1991 v rámci integrované PVO byla vojska PVOS, protivzdušné obrany pozemních vojsk a vojenského letectva sloučena a byly vytvořené 1. a 2. divize PVO.

Chránili nebe nad Bratislavou

Na ochranu městské aglomerace Bratislava byla v roce 1957 zformována 78. protiletadlová dělostřelecká brigáda se sídlem v Bratislavě. Složena byla ze 192. protileteckého dělostřeleckého oddílu (pldo) a ze 186. pldo přemístěného sem ze Slavičína, a tyto byly později přetvořeny na pluky, v jejichž čele stáli mjr. Ondráček (192. protiletecký pluk – plp) a kpt. Kubec (186. plp). Součástí brigády se stal i 78. školský oddíl. Velitelem brigády se stal mjr. Obuch. Brigáda byla však v roce 1958 zrušena a čtyři baterie 192. plp byly začleněny do 186. plp Pezinok. Vznikl tak útvar s označením 5949 Pezinok se čtyřmi bateriemi v obcích Kalinovo, Štefánikovce, Jur pri Bratislave a v Ivance pri Dunaji. Do konce roku už měl pluk osm palebných baterií přezbrojených na 85 mm protiletadlové kanony vzor 44 a vybaven byl přehledovými radiolokátory a střeleckými radiolokátory SON-9 pro řízení palby. V roce 1960 v době »Berlínské krize« proběhla částečná skrytá mobilizace, při níž byly vytvořeny čtyři nové palebné baterie.

Novodobá historie protiletadlového vojska v posádce Pezinok je datovaná od 1. 9. 1962, kdy na základě nařízení náčelníka generálního štábu ČSLA byl 186. plp reorganizován na 186. protiletadlový raketový pluk, v jehož sestavě byly zařazeny tři protiletadlové raketové oddíly v Lozorně, Pezinoku, Rohovcích a Technický oddíl Viničné a Velitelské stanoviště Trnava. Oddíly byly vyzbrojeny komplexy SA-75 Dvina, později modernizované na SA-75M raketami V-750 a staly se základem bojové síly pluku. První bojové střelby absolvoval pluk dne 18. 8. 1963 v 17.08 hod v Ašuluku – ve stepi v SSSR – třetím palebným oddílem pod velením kpt. Takáča. Jednotky byly zasazeny do pohotovostního systému PVOS, kde bylo k dispozici 50 procent jeho sil a prostředků. Postupně je pluk dobudováván a vyzbrojován o další jednotky:

- Od 28. 8. 1974 je uveden do činnosti 4. protiletadlový oddíl v Dunajskej Lužnej.

- K 1. 9. 1977 byly vytvořeny dva nové oddíly vyzbrojené komplexem S-125 Něva, a to 5. protiletadlový raketový oddíl (plro) Stupava a 6. plro Děvínská Kobyla. Svou činnost zahájily z důvodů výstavby stanovišť 2. 5. 1978 a 12. 9. 1980.

Další organizační změnou prošel útvar k 1. 9. 1978 reorganizací na 186. protiletadlovou raketovou brigádu, doplněnou dvěma dalšími oddíly vyzbrojenými komplexem S-125 Něva, a to 7. Rusovce a 8. plro Most pri Bratislave. Stalo se tak 29. 9. 1978 a 2. 5. 1979, současně bylo budováno postavení 2. plro Senec, který zaujal postavení 6. 12. 1979 a bojovou pohotovost měl od března 1980.

Velitelské stanoviště se přemístilo z Trnavy do Bojničky nad Hlohovcem.

Na začátku osmdesátých let bylo vybudováno velitelské stanoviště brigády v posádce Mierovo. V roce 1984 byl zaveden Automatizovaný systém velení velitelského stanoviště VEKTOR 2VE, který byl dodán z 71. plr brigády Praha.

V letech 1984 až 1985 dochází u brigády k přezbrojení nejstarších protiletadlových oddílů 1 až 4 z komplexu SA-75 M Dvina na S-75M3 Volchov s raketami typu V-755 (20DSU) a typu V-759(5Ja23).

Těmito opatřeními byla vybudována a posílena ochrana vzdušného prostoru hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy a jejího okolí. Brigáda nesla tíhu jeho obrany a byla v systému hotovosti PVOS. Na ní se podílely generace jak vojáků z povolání, tak i vojáků základní služby, kteří tímto útvarem procházeli a se ctí plnili své povinnosti v náročné službě zostřené existencí tzv. studené války v Evropě a čelili hrozbám další možné světové války s použitím zbraní hromadného ničení a jaderných zbraní. Důležitým úkolem dlouholeté činnosti útvaru nebylo jen jeho postupné budování a udržování stálé bojové pohotovosti, ale také neustálá příprava jeho příslušníků, výcvik osádek a obsluh zbraňových komplexů. Bylo třeba udržovat i jejich morálně politické uvědomění o potřebě obrany vlasti před jejími ozbrojenými nepřáteli a narušiteli vzdušného prostoru republiky. K ochraně našeho bezpečí bylo hlavně zapotřebí speciálních odborností – řidičů speciálních vozidel, obsluh pátracích radiolokátorů, odborníků ke kompletaci a konzervaci raketového komplexu a obsluh palebných baterií.

Všechnu tuto vysoce odbornou činnost se učili i vojáci základní služby, kteří to umějí dodnes. Systém byl v pohotovosti 24 hodin denně neustále. Od vyhlášení poplachu do aktivace celého komplexu bylo k dispozici jen několik minut pro hotovostní směnu. Proto kromě speciálních technických znalostí bylo třeba také velké osobní disciplíny všech příslušníků brigády, osobního nasazení a často i fyzického a psychického odříkaní a omezení v osobním a často i v rodinném životě. I to byla cena za plnění úkolů roty, jednotky, oddílu a brigády na ochranu našeho státu.

Za plnění úkolů byl útvar Pezinok 5949 několikrát oceněn vyznamenáními:

1973 – Udělena standarta Velitele 7. armády PVOS jako nejlepšímu útvaru.

1975 – Prezident republiky uděluje medaili k příležitosti 30. výročí osvobození.

1976 – Prezident republiky vyznamenal útvar Řádem Rudé hvězdy.

1984 – Velitel 7. armády uděluje standartu velitele PVOS Za výborné splnění úkolů ve výcvikovém roce 1983-1984.

1989 – Ministr národní obrany propůjčuje Putovní zástavu MNO Za vynikající výsledky ve výcvikovém roku 1988-1989.

Oceňováni jsou jak resortními, tak státními vyznamenáními mnozí příslušníci brigády z řad vojáků z povolání. Vojáci základní služby jsou dle řádů vyznamenáváni titulem Vzorný voják, získávají třídní specializace, za něž jsou peněžní odměny. Obsluhy získávaly odznaky Vzorná jednotka a možnosti krátkodobého opuštění posádky a pochvaly velitelů. Nejlepší byli oceněni fotografií před bojovou zástavou brigády a povyšováním do poddůstojnických hodností. Vojáci základní vojenské služby postupně získávali odborné znalosti a návyky v ošetřování a obsluze složité a moderní techniky a jejich služba byla významným pilířem plnění úkolů rot, čet, oddílů a celé brigády. Právem je většina z nich dodnes hrdá na svou vojenskou službu nejen u pezinské brigády, ale i jiných jednotek PVOS.

Po roce 1993 přechází v souvislosti s rozdělením státu útvar do armády Slovenské republiky.

(Sepsáno za použití dokumentů Zväzu vojakov Slovenskej republiky – Klub Pezinok.)

Josef NESVADBA, Otrokovice, někdejší příslušník Technického oddílu Viničné 186. plrb Pezinok (1982-1984)

FOTO – archiv autora


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.6, celkem 55 hlasů.

Josef NESVADBA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama