Reklama
Ilustrační FOTO - Pixabay

USA a vzrůstající bezdomovecká krize v Denveru

Jako 15letý kluk jsem viděl americký film Čtyři přátelé. Tento film patřil do kategorie nezávislých filmů. Byl pro mne takovým společenským průřezem tehdejší společnosti, o které jsem prakticky neměl žádnou představu a neustále jsem tuto společnost chtěl pochopit, abych ji mohl konfrontovat se společností u nás. Říkal jsem si, jak můžou lidi trpět na ulici, jak můžou obchodovat s lidskými organy, co umožňuje bohatým nedodržovat zákony a chudé trestat za to, že jsou chudí, ale také jak je možné, že mají věci hezčí než u nás. Netušíc, že je to vykoupené právě tím, že někteří musí živořit, hnít a často umírat na ulici. Bez hrobu se jménem. Dnes se USA neustále dává za vzor jako kolébka demokracie a svobody. Žádná kolébka, a už vůbec ne svobody a demokracie. USA má krizi, nakolik je podobná krizi z roku 1929, takzvaného černého pátku. Dříve to bylo tak, že chudí bydleli na okraji měst, jenže dnes to došlo tak daleko, že třeba bezdomovci osidlují bohaté čtvrtě. Co jsem měl možnost poznat, tak místo jídla dost často používají drogy, a na jídlo si zajdou každý druhý den do charity. Spí ve stanech na okraji cest. Jednou dvakrát za týden jim tyto stany seberou, nahází je do odpadního vozu a vyvezou, často i s tou troškou jejich osobních věcí, na skládku. Jak dlouho nás bude Západ obelhávat, že se chová sociálně a že nikdy nebylo lépe? Tahle společnost víc než která jiná se záměrně nestará o své vlastní lidi. Dělá z nich doslova odpad. Každý čtvrtý Američan je zatčen a projde minimálně vazbou. Ti bohatí na rozdíl od těch nejchudších se mohou navíc vykoupit kaucí.

Příběh 1. Joe, bezdomovec

Joe žije na ulici a na prostou otázku, kde bydlí, odpovídá, že teď žije tady (ukazuje ulici). Má káru, stan a spacák a cestuje kam chce, po městě nebo po kraji za městem. V budoucnu touží být kazatelem, učitelem. Život na ulicích v Denveru může být pro někoho dobrý, protože život je takový, jaký si ho uděláte – takové to budete mít. Ale o půl bloku dál prý jeden člověk skoro uhořel a umřel. Nadýchal se kouře, když zapaloval oheň, aby se ohřál. Joe a další muži ze stanu ho zachránili. Nemohl dýchat, dusil se. Pro mnoho lidí je tenhle život ubohý a ponižující, zvlášť když musíte na záchod, udělat jedno nebo druhé. V roce 1984 byl Joe v ředitelské radě rozhlasové stanice KUVO, ale dostal se do vězení a pak přišel sem. Měl byt a práci po celou dobu, ale pak ho vystěhovali. Odseděl si solidních 21 let, dali mu 40 let za útok druhého stupně na denverského policistu.

Dělal prý, co mohl, aby mohl chodit na studium bible a do kostela, byl vášnivým účastníkem bohoslužeb. Dokonce tolik, že se začal učit řecky. Přiměl pastora, aby koupil četné řecké knihy pro ty členy kongregace, kteří to mysleli s Bohem vážně. Naučilo je to lépe dešifrovat Nový zákon.

Příběh 2. Vasilij, přistěhovalec

Vasilij tímto místem jen prochází a odpovídá na otázku, odkud je a jak se tu ocitl. Žije v Miami. Tady v Denveru je jen na pár hodin, jen projíždí. V tomhle městě je poprvé a musí říct, že je to město krásné, s krásnou architekturou. Báječné město, skutečně, ale jsou tu problémy. Myslí si, že problémy s bezdomovci má ale většina velkých měst v USA.

V Miami je plno lidí bez domova a nikomu z nich se to nelíbí. Tihle lidé si tuto cestu životem ale vybrali sami. Je to jen jejich volba. Je to volba lidí! Je to jejich styl života. Být bezdomovec je styl života. USA je svobodná země a každý má právo se sám rozhodnout, co chce, jaký životní styl se mu líbí. Vasilij říká, že to zde kazí atmosféru města. Dokonce i z pohledu turisty, když máte pomníky a park obklopené špinavými lidmi ležícími na zemi nebo beroucími drogy, kazí to dojem. A pokračuje v cestě.

Příběh 3. Jeff, bezdomovec

Jeff vysvětluje, že vlastně osobně sympatizuje s podnikateli a majiteli domů a obecně s obyvateli jako celkem, kteří nechtějí tyhle tábory bezdomovců vedle svých podniků nebo domovů. Má pochopení pro myšlenku, že potřebujete mít možnost jít po ulici a necítit se ohrožený. Ale všichni jsme na stejné lodi v tom smyslu, že obecně by lidé neměli vůbec žít na ulicích, na chodnících. Město by mělo dělat mnohem víc, než aby byla jediná možnost bydlet ve stanu na chodníku. A v tomto městě je to jediná možnost, navíc platí zákaz kempování. Lidé nemohou legálně tábořit ve veřejných parcích nebo na veřejných prostranstvích, a tak je střed nebo pravá strana cesty či silnice jediným místem, které mohou lidé legálně obývat, když nemají žádný domov. Město se musí podstatně zlepšit, pokud jde o poskytování prostoru a služeb těmto neubytovaným komunitám, které tyto věci potřebují. Město jako důvod, proč tyto tábory likviduje, uvádí veřejné zdraví, protože jsou nehygienické. Zároveň jim ale žádnou hygienu neposkytuje. Je to stále se opakující problém. Nakonec sympatizuji s těmi, kdo nechtějí, aby lidi spali na ulici před jejich domem. Město jim ale musí poskytnout lepší možnosti, než je ulice, což je momentálně jediná možnost. Představte si 100 grantů týdně, vynaložených jen na vystěhování lidí bez skutečného vyřešení problému, když by tyto peníze mohly být vloženy do bytové politiky, do schválených táborů. Vytvořil jsem webovou stránku stopthesweeps.com (stránky skutečně fungují – pozn. redakce), která v podstatě vysvětluje, co město dělá v detailech, a dává určité alternativní možnosti k tomu, co se dělá, a poskytuje lidem, kteří žijí ve městě nebo mimo něj určité možnosti, nebo rady, jak kontaktovat městskou správu, která by měla pomoci.

Ilustrační FOTO - Pixabay

Tenhle tábor vyrůstal asi měsíc a půl, dva měsíce. Předtím žila hrstka jeho obyvatel o blok dál a nedělali nikomu problémy kromě podnikatelů v oblasti, kteří byli naštvaní právě na ty, kteří tam žili.

Tak se tábor časem rozrůstal, to je povaha táborů ve městě. Politika, již město zvolilo, tj. smetení táborů a násilné vystěhování lidí, zachovává cyklus: město v podstatě tento tábor přestěhuje a všichni lidé v táboře se přesunou o blok nebo dva dál a pak vytvoří nové tábory. Je to jako hra Wack-o-mole na nucené stěhování lidí, neřešící problém lidí, kteří potřebují (jsou donuceni) žít na ulici, a v podstatě jen vyhazují peníze z daní, protože pokaždé, když je město vystěhuje, stojí to 20 až 30 tisíc dolarů, a oni to dělají dvakrát nebo třikrát týdně. Navíc město neúměrně investuje do věcí, které problém bezdomovectví ve skutečnosti neřeší. Víte, ono poskytnout určité oblasti, kde si bezdomovci mohou zřídit své domovy, poskytnout základní hygienické a odpadové služby těmto táborům je jednoduché řešení.

Příběh 4. Jeff Fitzgerald, aktivista

Jmenuji se Jeff Fitzgerald a žiju právě tady, v téhle budově, před kterou je bezdomovecký tábor pro lidi, kteří žijí na ulici. Zřejmě jsem v privilegovaném postavení a dokážu to udělat, ale tihle lidé doslova bojují o přežití. Považuji je za své sousedy. Jsou to lidé, kteří fakticky žijí hned vedle, takže když můžu, snažím se jim přinést to nejnutnější, hlavně jídlo. Žiju šest měsíců tady, v téhle budově. V Denveru žiju o něco déle, ale tohle je situace, k níž dochází v každé čtvrti tohohle města. Denver se za posledních několik měsíců tak drasticky změnil. Za posledních pár let je zjevné, že lidé v tomhle městě dávají přednost luxusnímu rozvoji v oblasti bydlení. Z téhle výhodné pozice uvidíte jeden nebo dva, ale z jiných dobrých míst uvidíte kdykoli pět nebo šest stavebních jeřábů. Je to několikaletý proces. V téhle čtvrti to není tak hrozně drastické. Máme tu jen jedno staveniště, ale celkově ve městě je objem výstavby luxusního bydlení ve srovnání s dostupným bydlením astronomicky neúměrný. Město agresivně upřednostňuje rozvoj luxusního bydlení a na bydlení, jež by bylo dostupné lidem, kteří je potřebují, nedává nic. Nejméně jednou či dvakrát týdně se snažím udělat jídlo a těm lidem je přinést.

Příběh 5. Gerard, místní obyvatel

Dřív tu nebyl takový stupeň bezpráví, ale Denver přijal méně než proaktivní policejní postup. U policie se snížila pravděpodobnost, že bude reagovat na zločiny bez fyzických obětí. Je tolerována jistá míra bezpráví, která povzbuzuje určité skupiny lidí, jako jsou bezdomovci. Město bývalo blyštivou metropolí, bývalo nádherné. Teď ve dveřích spí vandráci. Ekonomický rozmach města byl zřejmý, ale nechali to převzít vandráky a udělat z toho vandrácký tábor, kde se šířily středověké nemoci. Denver (Colorado), který byl kdysi hospodářským centrem západu USA, se v posledních několika letech dramaticky změnil. Podle místních se město stal magnetem pro bezdomovce. Krize COVID-19 situaci v chudinských čtvrtích jen rapidně zhoršila. Zatímco někteří obyvatelé se domnívají, že být bezdomovcem je osobní volba, jiní viní neúčinnou administrativní politiku města a státu. Obě skupiny se však shodují na tom, že šíření táborů bezdomovců se absolutně vymklo kontrole. Další rostoucí obavou je nedostatek alternativních možností pro bezdomovce. Přestože existují přístřešky a bezpečné venkovní prostory s přístupem k nezávadné vodě, hygieně nebo elektřině, někteří přirovnávají přísná pravidla k pravidlům koncentračních táborů a informují o nespravedlivém zacházení.

Příběh 6. Joe, bezdomovec

Vykopli mě z útulku, záchranné mise Ježíše spasitele. To je další důvod, proč jsem tady, na ulici. Vykopli mě, i když věděli, že nemám kde přebývat a že jediná cesta, jak se někam dostat, je přes tuhle misi. Vykopli mě, mám vytištěný doklad, jenž to dokazuje. Vykopli mě, protože se jedné ženě nelíbila moje reakce. Žádné nadávky, nic to nebylo, žádné urážky, ale ona to zařídila tak, aby to vypadalo, že jsem padouch. Vyšoupli mě, druhý den jsem se snažil vrátit, ale už jsem nemohl dál, dokud jsem neviděl ty lidi, co se odvolávali.

Příběh 7. Alan, bezdomovec

Momentálně bydlím v SOS (Safe Outdoor Spaces; Bezpečné venkovní prostory). To místo je pro mě dar z nebes. Je to doslova bezpečné venkovní místo, nikdo mě tu neokrade, nedochází tu k žádným dramatům. Je to moc hezký prostor a budu ho bránit, protože tady se nemusíte bát, že na vás vyběhnou policajti, nemusíte se bát, že vás uprostřed noci vzbudí a vyhodí. Je to bezpečné. Získal jsem klid v duši a klid v sobě. Jsem tu od prvního dne. Jsem za to moc rád, že to tady schválili a že to tu ještě funguje.

Žije tam asi 30-35 lidí. Obvykle nám zajišťují večeři v noci, ráno tam mají cereálie. Dělají, co mohou, aby se o nás postarali. Zaměstnanci tam často zažili, co je to být bezdomovec, takže k nám umí být soucitní. Je to skvělé, je to jedna z nejlepších věcí, ve které můžu doufat. To je nejbezpečnější pocit za posledních 10 let, co jsem bezdomovec.

Příběh 8. Obyvatelka ze sousedství

Myslím, že to je dobrá věc, že je vystěhují. Tábořili tu několik měsíců a předtím to tu bylo všechno pěkné a v pořádku. Chápu, že to je pro lidi těžké, zvlášť minulý rok. Ale jde o to, že když dělají problémy, kšeftují s drogami, kradou věci, lezou lidem na soukromý pozemek za zamčenými ploty, tak se z toho něco stane. Zvlášť když nás obtěžují nebo vyhrožují sousedům, dobrým lidem. Přesunou se o pár bloků dál a město jim dá spoustu věcí. Obáváme se větší kriminální činnosti. Minulý rok bezdomovectví opravdu velmi vzkvétalo. Bylo to těžké pro všechny. Obvykle tam každé léto byli jeden nebo dva bezdomovci a o nic nešlo, ale těch posledních pár měsíců pro nás bylo opravdu velmi těžkých.

Příběh 9. Anna Corneliusová, pouliční organizátorka

Problém bezdomovectví je historicky zahrnutý v naší špatné politice. Koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let jsme masivně vykuchali financování dostupného a veřejného bydlení a kolem roku 1983 jsme přešli na financování dočasných přístřeší. Bylo to také v době, kdy Reagan zavřel všechny do ústavů a psychiatrických léčeben a pustil duševně nemocné lidi na ulici, ať si dělají, co chtějí. Taková je naše politika. Nejsem zastáncem institucí, ale potřebujeme způsob, jak těm lidem poskytnout služby, aby mohli vést také naplněný život. Vyhazovat je na ulici není dobré pro ně, ani pro zbytek společnosti. Nic to neřeší, opravdu to vytváří jen další problémy. Masové bezdomovectví tedy vzniklo na základě záměrných politických rozhodnutí, která se rozhodla znehodnotit veřejné bydlení.

Co dodat závěrem o bezdomovcích

Mám ještě spoustu zajímavého materiálu, který bych mohl dodat, ale není zde tolik prostoru. Nicméně i u nás se staví byty pouze luxusní. Nestaví se byty pro celou společnost. Záměrně neříkám dostupné bydlení, protože to je jen upevňování současného systému. Každý má právo na domov a péči státu, a to včetně perspektivy a stability. Jestli se nezačneme zabývat podstatou a nezaútočíme na skutečný systém, tak se nemůže nic změnit.

Roman BLAŠKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 21 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


jocky
2021-08-06 17:38
jardoprchale43, četl jsem Vaše poznámky pod několika články. Dospěl
jsem k názoru, že sice umíte číst, ale neumíte pochopit, co jste
četl. Z Vašich glos to přímo čiší, nejen tady. Ti lidé, kteří
tvořili danou reportáž, odvedli obrovskou práci. Bezdomovectví jako
životní styl se nevyvinulo jen tak samo od sebe, ale nezdá se, že byste
něco takového chápal. Všiml jste si vůbec za ty roky, co jezdíte do
Denveru, kolik z těch "bytů všech kategorií" je prázdných?
jarprchal43
2021-07-18 10:55
fronda - Zkuste se někdy zeptat českých bezdomovců, kolik by jich bylo
ochotno přestat pít a jít pracovat.
fronda
2021-07-17 10:50
Jo, to je nejlepší, vyložit bezdomovectví jako "svobodu",
cenzuru jako "boj proti nenávisti", útočnou válku jako
"humanitární misi", a dokonce tomu sám věřit, Orwell by měl
radost.
jarprchal43
2021-07-17 00:59
Nevím pane Blaško, jak dlouho jste problém bezdomovectví v Denveru
studoval. Já tam jezdím za synem a jeho rodinou celkem pravidelně od
roku 2001, takže vám mohu přispět trochou zkušeností. Denver je
nádherné a bohaté město, hodně se tam staví a luxusní bytové domy
opravdu nejsou pro každého. Nicméně metropolitní area Denver zahrnuje
řadu satelitních měst, kde se staví jako o život byty všech
kategorií, takže pokud pracujete, není problém získat byt za
přiměřený nájem. Bezdomovci v Denveru jsou, ale kdybyste je takto
oslovil, hluboce byste je urazil. Oni považují život na ulici za
životní styl a práci za činnost hodnou hlupáků. Američani jsou
štědří a pro tyhle týpky mají kupodivu slabost. Jsou-li požádáni o
čtvrťák, jen málokdy odmítnou. Za osm těchto čtvrťáků si koupíte
tucet nožiček párků (dost hnusných, skoro jako od Babiše) a dlouhou
veku a máte jídlo na den. Kdybyste ho nabídl těmto týpkům, neuspěl
byste. Oni popojíždějí bezplatnou dopravou po centrální třídě,
stravují se u stánků s rychlým občerstvením (od pěti dolarů výš)
několikrát za den zajdou na kávičku do Starbucks a k ní si obvykle
dají jointa marjánky. To je jeden z hlavních důvodů, proč se tito
chlápci a děvy táhnou zrovna do Denveru. Colorado totiž
dekriminalizovalo kouření marihuany. Druhým důvodem je počasí. V
Denveru je od jara do podzimu velmi příjemně, a tak se chlapci a
děvčata po celodenní dřině odeberou k řece Platte, vytahají z
roští stany a spacáky a uloží se ke spravedlivému spánku. Před tím
se ještě obvykle zpijí do němoty. Jestliže vám to něco připomíná,
je to všude stejné. Pokud chcete hledat na Americe nějaká negativa,
zkuste příště navštívit nějaké jiné město. Třeba Chicago. S
Denverem jste to moc netrefil.
jarprchal43
2021-07-17 00:59
Nevím pane Blaško, jak dlouho jste problém bezdomovectví v Denveru
studoval. Já tam jezdím za synem a jeho rodinou celkem pravidelně od
roku 2001, takže vám mohu přispět trochou zkušeností. Denver je
nádherné a bohaté město, hodně se tam staví a luxusní bytové domy
opravdu nejsou pro každého. Nicméně metropolitní area Denver zahrnuje
řadu satelitních měst, kde se staví jako o život byty všech
kategorií, takže pokud pracujete, není problém získat byt za
přiměřený nájem. Bezdomovci v Denveru jsou, ale kdybyste je takto
oslovil, hluboce byste je urazil. Oni považují život na ulici za
životní styl a práci za činnost hodnou hlupáků. Američani jsou
štědří a pro tyhle týpky mají kupodivu slabost. Jsou-li požádáni o
čtvrťák, jen málokdy odmítnou. Za osm těchto čtvrťáků si koupíte
tucet nožiček párků (dost hnusných, skoro jako od Babiše) a dlouhou
veku a máte jídlo na den. Kdybyste ho nabídl těmto týpkům, neuspěl
byste. Oni popojíždějí bezplatnou dopravou po centrální třídě,
stravují se u stánků s rychlým občerstvením (od pěti dolarů výš)
několikrát za den zajdou na kávičku do Starbucks a k ní si obvykle
dají jointa marjánky. To je jeden z hlavních důvodů, proč se tito
chlápci a děvy táhnou zrovna do Denveru. Colorado totiž
dekriminalizovalo kouření marihuany. Druhým důvodem je počasí. V
Denveru je od jara do podzimu velmi příjemně, a tak se chlapci a
děvčata po celodenní dřině odeberou k řece Platte, vytahají z
roští stany a spacáky a uloží se ke spravedlivému spánku. Před tím
se ještě obvykle zpijí do němoty. Jestliže vám to něco připomíná,
je to všude stejné. Pokud chcete hledat na Americe nějaká negativa,
zkuste příště navštívit nějaké jiné město. Třeba Chicago. S
Denverem jste to moc netrefil.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama