Reklama
Běžci a běžkyně běží poslední úsek do Ležáků. Vlevo světová rekordmanka, běžecká legenda Jarmila Kratochvílová.

Běžecká štafeta vzácných lidí

Představte si, že jsou takoví občané České republiky, kteří namísto toho, aby seděli u televize či šli na pivo, ve svém volném čase promyslí, připraví, zorganizují a uskuteční akci, jejíž cíl je navýsost posvátný: štafetový běh k uctění památky obětí vyhlazení obcí Lidice a Ležáky, hrdinů heydrichiády a všech statečných lidí.

Přesně tak je koncipován sportovní běh na trati Kladno-Lidice-Včelákov-Ležáky, jehož hlavní duší od samého začátku v roce 1977 (tehdy se akce konala v pětiletém taktu) je Jan Rýdlo, bývalý výkonnostní běžec. O mravním profilu všech účastníků vypovídá to, že vše konají bez nároku na odměnu – oni prostě vědí, že 10. a 24. červen 1942 a vše, co jim předcházelo a následovalo, si zaslouží i sportovní formu pozornosti. Jak jsme informovali v Haló novinách, letošní štafeta, v pořadí již 32., začala v sobotu 19. června odpoledne v Lidicích, konala se celou noc až do neděle 20. června, kdy skončila uběhnutím posledního úseku celkově 175kilometrové trasy v cíli. Cílem byly Ležáky, tamní dopolední pietní akt.

Záštitu nad štafetou převzali prezident republiky Miloš Zeman, první místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip, ministr kultury Lubomír Zaorálek, policejní prezident Jan Švejdar, hejtmanka Středočeského kraje Petra Pecková, hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a senátor Jan Tecl. Měla jsem možnost strávit s fantastickou partou mladých i starších běžců a běžkyň a jejich týmem sobotní odpoledne a večer až do půlnoci. Co všechno se v tomto čase událo?

Zanechat stopu

Přijíždím do Lidic s badatelkou Milenou Městeckou. Parkujeme u lidického hřbitova, kde Milena pokládá na mnoho hrobů květiny. S těmi, kteří zde odpočívají, ji pojilo upřímné přátelství, jsou mezi nimi i Lidické ženy a lidické »děti«. Procházíme celým vzorně upraveným a sluncem zalitým pietním územím, přes Růžový sad do nových Lidic. Před obecním úřadem již parkuje autobus a doprovodná vozidla. Běžci a realizační tým, jak by se řeklo ve sportovní hantýrce, se občerstvují a už směřují s věncem a květinami k Pomníku dětských obětí válek a ke hrobu lidických mužů. To je tradiční a zcela pochopitelný začátek jejich velkého běžeckého dvojdne. Jdou všichni, ve stejných tričkách s logem štafety.

Následuje prohlídka uměleckých děl Lidické sbírky a beseda s Milenou Městeckou, která je také spisovatelkou a publicistkou. »Prochodila« nejen kdejakou trasu dávných nacistických pochodů smrti táhnoucích se přes naše území, po nichž od zimy 1944/45 byli gestapáky hnáni vězňové a vězeňkyně z takzvaně evakuovaných (rozuměj likvidovaných před postupujícími Spojenci) nacistických lágrů. Milena šla pětkrát i trasu pochodu smrti několika Lidických žen z Ravensbrücku, dlouhou 470 km. Její zásluhy o připomínání zvěrstev, jež způsobili nacisté a fašisté, jsou obrovské a není divu, že její výklad poutá pozornost štafetových běžců. Poslouchají »staří mazáci« i mladí, ti by nejvíce měli nasávat tento dějepis.

Duše štafet a jejich obětavý organizátor Jan Rýdlo se středočeskou hejtmankou Petrou Peckovou před sochou Lidické matky v Kladně.

»Jste vzácní lidé,« obrací se Milena skromně k běžcům, jako kdyby i ona nebyla ze stejného těsta. »U nás i ve světě totiž probíhá velmi nebezpečný proces, kdy si každý ‚ve svobodě‘ může říkat, co chce – tedy i ti, kteří vyloženě lžou o historii. Naše práce je nutná. Musíme zanechat stopu,« vyslovuje své přání. »Máme před sebou velký úkol, jak udržet paměť.«

Aktivní vs. konzumenti

Po chutné večeři celý konvoj (autobus s běžci a doprovodné vozy) vyráží do Kladna. Běžců a běžkyň je celkem asi dvacítka a střídají se vždy dva co 5-10kilometrový úsek. Doprovází je cyklista. Mezi »svými« úseky odpočívají a popíjejí iontové nápoje v jedoucím autobuse. »Jsou mezi námi veteráni, kteří běží rok co rok od počátků této štafety, ale také nováčci,« vysvětluje Rýdlo, který má na svém organizačním kontě i daleko větší akce, jako například v roce 2012 štafetový běh z Ravensbrücku, který byl zajištěn za součinnosti německé strany. Mezinárodní rozměr měla i štafeta v roce 2015 k 70. výročí Vítězství ve druhé světové válce. Tato štafeta urazila až z Dukly 820 km.

Vrtá mi hlavou, že tak skvělá a organizačně výtečná akce nepřiláká mnohem více běžců, když kdejaké hromadné sportovní běhání je vázáno na účastnický poplatek, což v případě této štafety nepřipadá v úvahu. Co vrcholoví sportovci a různí VIP? táži se Honzy Rýdla. Uvidíme, uvidíme... Za rok, kdy tomu bude 80 let od tragédie Lidic a Ležáků a štafeta si bude psát pořadové číslo 33, by si masovou běžeckou účast zasloužila.

»Je složité získat nové běžce, málokomu se totiž chce strávit prakticky 24 hodin v autobuse. Lidé nechtějí vystupovat ze své komfortní zóny,« přednese svůj názor mladý Bořivoj Čejka. Pošesté je na štafetě Ján Griger, počtvrté Petr Česenek, všichni tito sympatičtí běžci jsou z Chrudimska. Miroslav Bednář z Poděbrad běží po čtyřiadvacáté. Má ke štafetě i hodně osobní důvod, jeho tatínek byl vězněn v KT Mauthausen. Zato poprvé běží 18letá Kamila Balážová z Hustopečí u Brna, která se zapojila, protože se jí »moc líbí ten nápad«. Takže je to souboj »aktivní versus konzumenti«, a o tom je i přístup k životu, shodují se všichni.

Esencí života je sport

Před kladenským gymnáziem, dřívější reálkou, v jejíž tělocvičně prožily lidické maminky poslední hodiny a minuty se svými dětmi a stěny tělocvičny se staly němými svědky srdcervoucích scén, kdy děti byly oddělovány od matek, již čeká kladenský pěvecký sbor Gaudium vedený sbormistryní Lenkou Kubínovou. Jsou zde »staří známí« obětaví manželé Nešporovi z Lidic, přijely středočeská hejtmanka a vedoucí Odboru kultury a školství Magistrátu města Kladna. Tyto dvě ženy jako první navazují jménem svých úřadů stuhy na štafetový kolík. Sbor poprvé po pandemii zpívá na veřejnosti a jeho interpretace několika písní, pečlivě vybraných pro tuto příležitost, i státní hymny mnohé přivádí až k dojetí. »Esencí života je sport. Ať vaše srdce tlučou i za ty, jejichž životy byly zkráceny,« říká hejtmanka a svá slova zapisuje do pamětních listů štafety. Ještě položit květiny u sochy Lidické matky před gymnáziem, rozloučit se a – je 20.45 hodin, startujeme přesně podle harmonogramu!

Prvními, kteří zahajují štafetu běžeckým úsekem do Lidic, jsou David Blažek ze Včelákova a Luděk Kocián, bývalý čs. reprezentant v běhu na dlouhých tratích a nestor těchto štafet, jistě nejstarší aktivní účastník. Na kolo usedá Zdeněk Kasal. Kolona – na čele s policejním vozem se světelnou signalizací následovaným doprovodným vozidlem s majáky, pak běžci, cyklista a v závěsu autobus a závěrečné vozidlo opět s majákem – poutá pochopitelnou pozornost. V Lidicích před ObÚ navazují další stuhy zastupitelka Michaela Klapalová, Nešporovi z Občanského sdružení Lidice, Milena Městecká a Miroslav Kaliba za Spolek pro vybudování Památníku Josefa Horáka a Josefa Stříbrného v Lidicích.

Sportovci se střídají, to už se blížíme ku Praze. Ve 22.25 míjíme letiště, ve 23 hodin jsme na Evropské, ve 23.12 se vpravo od nás zablesknou věže Pražského hradu. Půl hodiny před půlnocí vbíhá Pařížskou ulicí mladý orientační běžec Honza Žanda na Staroměstské náměstí – i se štafetovým kolíkem, na němž se třepotá mnoho barevných stuh. Starobylé náměstí je plné lidí, což umožnilo teplé počasí i uvolnění protipandemických opatření. Lidé jeví zájem, cože se to před radnicí děje? Za Prahu 1 stuhu navěsí předseda kontrolního výboru ZMČ David Bodeček. Ale proč tu není primátor? Po nedobrých minulých zkušenostech, kdy primátor Zdeněk Hřib nereagoval na nabídku záštity nad akcí, se na něho letos těžko někdo mohl obrátit, vysvětluje Rýdlo. Přitom uplynulé ročníky štafety nikdy nebyly bez účasti pražských primátorů nebo jejich zástupců.

Legenda Jarmila

V tento takřka půlnoční čas jsem štafetu, běžce a doprovodný tým opustila. Celá kolona pokračovala dále do Běchovic, Újezdu nad Lesy, Českého Brodu, Kolína, Čáslavi, Žleb, Ronova nad Doubravou, Třemošnice, Seče, Bojanova, Nasavrk, Miřetic, Včelákova (tam chodily ležácké děti do školy) s finále v Ležákách. V každém místě představitelé obcí navázali stuhy. »Měl jsem velkou radost, že ve všech oslovených městech a obcích nás čekali jejich zástupci, žel s výjimkou Úval,« svěřil se Rýdlo. V Ležákách před pietním aktem pokračovali v navazování stuh Vojtěch Filip, místopředsedkyně vlády Alena Schillerová, zástupce prezidentské kanceláře i starostové okolních měst.

Ke skupině sportovců se tradičně v závěru vždy připojuje legendární běžkyně a majitelka platného světového rekordu v běhu na 800 metrů Jarmila Kratochvílová. I ona patří k srdcařům, k dobrým lidem, kteří dělají tento svět lepším, přátelštějším, mírovým. Pak se všichni poklonili Ležáckým, položili květiny. A kam putuje bohatě »ostuhovaný« štafetový kolík? Nejprve na pomník Kniha obětí v Ležákách, tím se štafeta symbolicky ukončí, pak do archivu tamního muzea.

»Tahle akce je jiná. Tady běžíš pro něco – a k tomu musíš přijít sám,« vystihl Honza Rýdlo smysl této báječné akce. A tím »něco« rozhodně není medaile, kterou jako pozornost obdrží každý běžec.

Monika HOŘENÍ

FOTO – Michal BAREŠ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.5, celkem 4 hlasy.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama