Reklama
Ilustrační FOTO - Pixabay

Přírodní živly řádí

Říkat po tornádu táhnoucím 24. června od Valtic k Hodonínu, že přírodní živly řádí, může připadat jako nošení dříví do lesa. Ne tak úplně. Dostal jsem dotaz, proč jsem řádění tornáda neoznačil jako důkaz sílící klimatické krize, jako to udělali Zelení a někteří další. V situaci, kdy zkušení klimatologové jsou zde velice opatrní, se nechci připojovat k populismu.

Tornáda a vichřice

Vztáhnout tornádo ke klimatickým změnám je problém. Datová základna v Česku je slabá, fyzická síla tornáda se měřit nedá, používaná stupnice vychází z rozsahu vzniklých škod. Ty ale byly poměrně malé u slovenského Osrdlie v roce 1996 (poražen smrkový les o rozloze asi 5000 x 500 metrů), zatímco na Slovácku tornádo táhlo přes obce a zle je poničilo. Škody po něm se odhadují na 15 mld. Kč, k tomu šest mrtvých a 153 zraněných. Takovou výši škod u Osrdlie nenapočítáte ani náhodou. Před tornádem a vichřicí se nechodí do přírody, auta se uklízejí do garáží, z bytu se utíká do sklepa. Pokud už není čas, tak se zalézá do středu bytů co nejdál od oken, třeba i na WC.

Orkán je nejsilnější vichřice. Problém je, že měření síly větru, teploty vzduchu a velikosti srážek začíná u nás v Klementinu v Praze až v roce 1752. Celostátní reprezentativní síť měřicích stanic u nás ale funguje až od roku 1960, takže data jsou poměrně krátká. O síle největších vichřic se tudíž jen dohadujeme. Odhady síly větru za vichřic podle výše způsobených škod jsou problematické. Týká se to i kruté vichřice až orkánu podle Beaufortovy stupnice síly větru v noci z 26. na 27. října 1870, která zle poničila Čechy, Moravu, Rakousko atd., a mimo jiné porazila smrkové lesy centrální Šumavy a Vysokých Tater. Zřejmě svou silou překonala i orkán Kiryll, řádící u nás v noci z 18. na 19. ledna 2007.

Zdá se, že se zvyšuje četnost tornád (tajfunů), a to nejen v Mexickém zálivu. Úder tornáda na New York a zaplavení několika stanic jeho metra 9. července 2001 šokoval. Tak daleko na sever v USA ještě tornádo neproniklo. Hurikán Katrina 29. srpna 2005 ale tak hrůzně zpustošil město New Orleans proto, že se tam zhroutily protipovodňové hráze a město následně zaplavily vody moře a náhle uvolněného jezero Pontchartrain. Množství lidí zemřelo při následných drancovacích, znásilňovacích a vraždících orgiích části lidí v zaplaveném městě. Ekonomické škody způsobené tajfunem Katrina byly odhadnuty na 100 miliard dolarů.

Ilustrační FOTO - Wikimedia commons

Povodně

Také u povodní máme až od roku 1960 reprezentativní měřící síť srážek a průtoků řek s tím, že čím víc zpátky, tím víc jsou neúplné. Také se zásadně změnil charakter krajiny. Přibyly četné přehrady. Malé a střední povodně mohou přehrady zadržet, ale také mohou zhoršit průběh velkých povodní. Největší přehrady byly postaveny za socialismu. Intenzivně byly ničeny vodní poměry, též s vrcholem za socialismu. Povodňovou vlnu může zvýšit zátaras, dříve obvykle způsobený ledovými krami, dále odnesenými kmeny stromů nebo povodní převráceným mostem. Hydrologické vyhodnocení povodní není jednoduché.

Po povodních se na vhodná místa vyrývají povodňové značky. Některé se zachovaly dodnes. Z té na Karlově mostě u Staroměstské mostecké věže víme, že povodeň v srpnu 2002 byla na Vltavě druhá nejvyšší po té z února 1342, na níž se významně podílely kerné zátarasy. Přitom tehdy bylo Staré Město pražské asi o dva metry níž, voda se snadněji rozlévala, a muselo tudíž takřka celé plavat. Povodňové značky na zámecké skále v Děčíně ukazují, že povodeň na Labi výší své hladiny v srpnu 2002 byla druhá nejvyšší po té z roku 1845. Také na Visle ve Varšavě prvenství drží povodeň z r. 1844, teprve za ní je velká povodně z května 2010, dále velké povodně z roku 1997 a 2011.

Počítat velikost povodně podle počtu zmařených lidských životů je problematické. Většinou se lidé stanou obětí povodně svou hrubou neukázněností typu odmítnutí se evakuovat. Umírají ale i včas nevarovaní (velký problém povodně 1997 na Moravě), hazardéři a bohužel sem tam i záchranáři. Často se ignoruje, že se rozvodněná řeka či potok chová jinak, než se chová za průměrného vodního stavu. Počítat velikost povodní podle výše vzniklých škod je též problematické. Rozhodující část povodňových škod je daní za riskantní zbytnou výstavbu v záplavových územích. Tato riskantní výstavba pokračuje, byť byla v roce 2002 zákonem zakázána. Jistě, povodeň sem tam zničí také neevakuovaná auta, most, úrodu na poli aj.

Na současném řádění povodně v rýnské oblasti Německa, Belgie a Nizozemsko zaráží, že je vyvolaly deště natolik intenzivní, že překvapily i tamní předpovědní meteorologickou službu. Za 48 hodin mělo napadnout až 148 ml = mm vody. Je to hodně, ale absolutní rekord padnul na stanici Fláje v Krušných horách 13. srpna 2002 – 312 mm za 24 hodin. To už byl malý tropický monzunový liják. Vyvolal mohutnou povodňovou vlnu, která vzápětí zle poničila levobřežní část Drážďan. Rýnská oblast byla s většinou západní Evropy v posledních letech vícekrát postižena velkými povodněmi, počínaje třítýdenní v prosinci 1993 a šestitýdenní v lednu a v únoru 1995. Vodohospodáři u nás tehdy dřímali a pak se v červenci 1997 nejen oni divili. Inspirovali snad německé kolegy?

Překvapení z Porýní je, že většina obětí byla nalezena ve sklepech. Před povodní se utíká vždy nahoru, v případě uvěznění v domě na střechu. Přes 133 mrtvých a 1300 nezvěstných (17. července ráno) je hodně i v situaci, kdy se tu a tam nějaký promáčený svah dá do pohybu. Nemusí stát v pozadí blízká pískovna či pohyb terénu v důsledku vrásnění hor. Zatím 20 mrtvých hlásí Belgie. Vážně zasaženo je i Nizozemsko.

Jisté je, že velkých povodní v posledních 30 letech nejen v Evropě významně přibylo. Zřejmě jde o důsledek sílící klimatické změny, byť existuje i názor »holt přišlo povodňově aktivní období«.

Sucho

Sucho není nic nového. Problém je, že v letech 2014-19 Česko zažilo rekordní sucho délkou trvání. Rekord nízkých srážek nelze dokázat pro absenci jejich dlouhodobého měření. Experti z Jihočeského centra Akademie věd ve svých analýzách dospěli k závěru, že jde o nejhorší sucho od příchodu starých Slovanů v 5.-6. století našeho letopočtu. Jeho základní příčinou byly, tak jako vždy, nedostatečné srážky. Zhoršuje ho vážně narušený »malý koloběh vody« a po většinu jednotlivých roků zvýšené teploty vzduchu, způsobující vyšší odpar vody, takže i při nezměněných srážkách bývá sucho větší. Malý koloběh vody narušuje a sucho posiluje změna struktury krajiny, tj. od pravěku probíhající odlesňování v rámci získávání nové zemědělské půdy (obrat nastává až v polovině 18. století), rostoucí podíl zastavěných ploch (zvláště od průmyslové revoluce) a scelování polí do neúnosně velkých lánů za socialismu, jež přispívá ke znehodnocování půdy. Zalesňují se zpravidla svažité pozemky, zatímco velké širé rodné lány zejména v nížinách zůstávají nedotčené.

Někdo namítne, že díky přehradám, především těm velkým z dob socialismu, jsme suchou periodu přežili bez větších ztrát, resp. zásobování vodou se hroutilo jen v některých obcích. To je pravda. Těch obcí bez vody ale nebylo málo, o množství vyschlých malých a sem tam i středně velkých vodních toků a absenci vody na závlahy nemluvě. Může ale přijít sucho ještě větší. Labem pod Střekovem protékal nejednou malý proužek vody, což při zohlednění umělého zvyšování průtoku Labe na vrub zásobního prostoru přehradních jezer znamená nulový odtok vody z Čech. Případné zastavení průtoku na hlavních vodních tocích by v nich ohrozilo život.

Horka a sucho stimulovaly bezprecedentní kůrovcovou kalamitu, byť na ni založila minulá praxe preferencí smrkových (a borových) monokultur a rozvrácení lesního hospodářství tzv. transformací po roce 1989. Tedy, neusychají jen smrky, ale i borovice, břízy, jasany... Zkáza lesů znamená i obří ekologickou katastrofu. Hrozba, že nebude voda na chlazení průmyslových provozů, o velkých elektrárnách nemluvě, je nevábná.

Obnova lesů na bázi smíšené druhové skladby je nutná. Otázkou je, zda mimo horské oblasti má ještě smrk šanci. Zdá se, že nikoliv. Bohužel půjde opět o lesy stejnověké.

Aktuální zůstává obnova územních systémů ekologické stability (ÚSES) na zemědělské půdě, zvláště pak rozdělení velkých lánů pásy lesní a keřovou zelení tak, aby nebyly větší než 30 hektarů. Tím lze zlepšit malý koloběh vody, omezit erozi půdy a jiná negativa. Aktuální je i obnova ÚSES na vodních tocích, tj. obnovovat přirozeně tekoucí vodní toky, resp. minulé technické úpravy byly až na výjimky škodlivé. Jejich obnova ale postupuje hlemýždím tempem pro dominující nezájem, nevyřešené majetkové vztahy k příslušným pozemkům a pro pokračující prosazování od počátku hrubě chybné rýnské koncepce technických úprav vodních toků vedením resortu. Dosud neplatí, že prostor ukradený řekám se jim musí vrátit.

Minulá sucha se hodnotí obtížně. Samotná neúroda nemusí být způsobena suchem, nebo jen suchem. Mohou řádit choroby či škůdci, může přijít vichřice, válka aj. Konečně, úroda na polích jistě suchem posledních let utrpěla, ale ne výrazně. Jisté je, že velké dlouhé sucho let 2014-19 je vážným varováním. Může být mnohem hůř, stačí se podívat na vyschlou Austrálii, západ USA a další regiony.

Sucho přispívá ke vzniku požárů. Ty mohou mít i obří rozměry. Například v Austrálii na podzim a v zimě 2019 shořelo území o rozloze větší než Bulharsko. Obrovské plochy lesa shořely v Kalifornii a jinde na západě USA. Ve výčtu bych mohl pokračovat. Jistě, požár může zapálit blesk, byť obvykle ho způsobí hrubá lidská neopatrnost. Za sucha se mnohem snáz šíří…

Skleníkový efekt sílí

Jak je známo, v důsledku vysokých antropogenních emisí skleníkových plynů (GHG), zvláště pak oxidu uhličitého (CO2) a metanu (CH4), dále oxidu dusného (N2O), freonů a některých dalších, se jejich koncentrace v ovzduší rychle zvyšuje. Dnes již dosahují 415 ppm. Současně se zvyšuje průměrná teplota povrchu Země, proti předprůmyslové době se zvýšila již o 1,1oC. Rychle tají ledovce, stoupá hladina oceánu dnes už tempem 3 mm za rok a zatápí nejníže položená pobřeží, čímž dál urychluje oteplování povrchu Země. Regiony, závislé na vodě z ledovců, jejím nedostatkem stále více trpí. Růst teplot v Kanadě a na Sibiři stále více uvolňuje dosud zmrzlý metan z věčně zmrzlé půdy, a tím se opět urychluje oteplování klimatu.

Pravda, k oteplování klimatu docházelo i jindy, zarážející je však enormní rychlost současného oteplování, které je mnohem rychlejší než při přechodech ledových dob do dob meziledových.

Zvyšuje se rozkolísanost počasí i klimatu. Přibývá extrémů počasí všeho druhu včetně velkých povodní, velkých such a nejspíš i velkých vichřic včetně orkánů. Rychle rostou i oběti těchto jevů a hmotné škody jimi způsobené. K rostoucím obětem i škodám významně přispívá neodpovědná činnost člověka. Ne vše je objasněno, ale trend je velmi negativní a varovný. Pokud lidé urychleně zásadně nesníží antropogenní emise GHG, nemusí sílící rozvrat klimatu přežít.

Těžko ale účinně snižovat emise GHG, pokud ve světě vládne bezuzdné sobectví, bezuzdné vykořisťování, nemilosrdná konkurence a skryté i otevřené války s cílem ovládnout svět. Stávající výrobní síly umožňují odstranit všechnu hmotnou bídu na světě a umožnit všem lidem na Zemi slušný, byť materiálně skromný život. Zásadní problém je, že stávající výrobní síly jsou z velké části zneužívány proti lidem. Zdá se, že stávající kapitalismus není schopen zásadní problémy lidstva řešit.

Nezmění to ani Zelená dohoda pro Evropu, protože potírá nízkoemisní jadernou energetiku, od tzv. obnovitelných zdrojů čeká mnohem víc, než mohou efektivně poskytnout, a není s to zásadně snižovat spotřebu paliv a energie. Naopak hrozí, že se stane jednou z příčin rozpadu EU a dorazí řadu členských států, zejména někdejší socialistické státy. Prosazovaná rychlá elektromobilita nepočítá emise vznikající při výrobě elektrické energie spotřebovávané na pohon elektromobilů, emise GHG při výrobě energeticky velmi náročných baterií v Číně atd. Tvůrci Zelené dohody pro Evropu se ani neobtěžovali spočítat komplexní energetickou a emisní náročnost získávání jednotlivých druhů paliv a energie, základních surovin a potravin. Nevědí, jak funguje tržní ekonomika, nebo chystají další obří fotovoltaický tunel a la Bursík? Nevědí, že bez celosvětového úsilí s bojem za stabilitu klimatu nelze uspět?

Klimatickými změnami nedotčeno

Byť se občas můžeme doslechnout i opaku, s klimatickými změnami významněji nesouvisejí tektonická a sopečná zemětřesení a sopečné výbuchy. Zatím se drží spíše v klidu. Jsou ale signály, že se schyluje k velkým sopečným výbuchům, které mohou na pár let rozvrátit klima na severní polokouli a vyvolat velkou neúrodu. Je tristní, že ČR ve svých hmotných rezervách má jen 400 000 tun pšenice tváří v tvář možné velké několikaleté neúrodě. To je strašně málo. Takovou katastrofu ve zdraví nemůže ČR přežít. Že reálná solidarita za kapitalismu nehrozí, mohli jsme se znovu přesvědčit při podivném boji Evropské komise za svobodné šíření smrtícího koronaviru a její zjevné neschopnosti rychle obstarávat očkovací látky proti koronaviru. Že jen idiotské, rusofobií motivované nepřipuštění ruské vakcíny Sputnik V stálo životy desítek tisíc občan EU? Prý žádný problém! Nepředpokládám, že v případě velké víceleté neúrody tomu bude jinak…

Jan ZEMAN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 15 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama