Reklama
Ilustrační FOTO - Wikimedia commons

Sdílení aut získává stále více na oblibě

Využívání carsharingu neboli sdílení aut za poslední rok vzrostlo zhruba o polovinu. Zvýšil se přitom jak počet uživatelů, tak i množství zápůjček. V Praze jezdí sdílenými auty 11 procent obyvatel, v roce 2019 to bylo necelých sedm procent. Vyplývá to z informací firem. Na začátku srpna uplynulo 50 let od spuštění první služby sdílení aut ProcoTip ve francouzském Montpellier.

Sdílení, respektive půjčování automobilů nabízí v České republice zhruba desítka firem, přičemž k dispozici je kolem 5000 vozů. Firmy buď nabízejí vlastní vozy, těch je mezi 1500 až 2000, nebo auta lidí, kteří si tak chtějí přivydělat. Ve velkých městech je možné si půjčit i elektrické skútry nebo koloběžky.

Platforma HoppyGo pro sdílení vozů přímo mezi uživateli, kterou podporuje Škoda Auto, meziročně zaznamenala nárůst počtu zápůjček o 65 %. Kromě vyšší poptávky výrazně vzrostl i počet kilometrů, které uživatelé při zápůjčce ujedou, protože se zapůjčenými auty vyrážejí nejen po ČR, ale i do oblíbených zahraničních destinací. Průměrná délka půjčení je 5,1 dne.

»Obsazenost aut je v prázdninových měsících výrazně vyšší než v ostatních částech roku, zhruba o 37 %. A to se bavíme o běžných autech, obytné vozy byly zarezervovány už dlouho před prázdninami a získat je teď na poslední chvíli už může být problém,« uvedl výkonný ředitel HoppyGo Robin Švaříček.

V Praze, kde je největší koncentrace sdílených služeb, si auto půjčí podle průzkumu STEM/MARK pro nadnárodní carsharingovou firmu Anytime několikrát do roka osm procent lidí a jednou týdně dvě procenta. Podle průzkumu se pak uživatelé sdílených aut chovají zodpovědně a ekologicky a svou dopravu kombinují s využitím městské hromadné dopravy.

Kombinaci veřejné dopravy a sdílení aut propaguje například dopravce FlixBus, který se rozhodl spojit s poskytovatelem Autonapůl působícím v devíti českých městech. Pasažéři FlixBusu dostanou promokód na slevu 250 korun pro jízdu sdíleným autem. Naopak uživatelé sdílení mají desetiprocentní slevu u FlixBusu.

Co je carsharing

Carsharing, tedy sdílení aut, funguje tak, že společnost, která ho provozuje, se stará o půjčovaná auta, jejich servis a o webovou a mobilní aplikaci, s jejíž pomocí si lidé auta rezervují. Výhodou proti běžným autopůjčovnám je možnost vyzvednutí v blízkosti bydliště a otevření pomocí čipové karty či jen přes mobil. Auto je obvykle nutné opět vrátit do vymezené zóny. Veškerá administrativa funguje přes internet.

Systém je určen hlavně lidem, kteří si za volant potřebují či chtějí sednout jen občas a nechtějí si vozidlo pořídit kvůli vysokým nákladům či administrativním i praktickým starostem spojeným s jeho vlastnictvím (parkování, leasing, vyřizování značky či registrace vozidla). Podle odborníků se vyplatí při ročním nájezdu 10 000 kilometrů a méně. Carsharingové firmy navíc často využívají ekologičtější hybridní vozy, které ve městech dokážou jezdit i 70 % doby provozu čistě na elektřinu.

Sdílení osobních vozů zažívá v posledních letech raketový růst. Zatímco ještě v roce 2011 bylo v Evropě kolem 700 000 uživatelů carsharingu, v roce 2018 jich bylo již přes 6,7 milionu a podle předpovědi společnosti Deloitte z loňského září měl počet uživatelů carsharingu v Evropě v roce 2020 překročit 15 mil. Na starý kontinent tak připadá přibližně polovina celosvětového trhu sdílené mobility. Podle odhadů carsharing úspěšně funguje ve více než 600 městech po celém světě (z nichž zhruba 150 je v Německu) a nejvíce sdílených aut jezdilo k lednu 2020 v Moskvě (na 30 000).

Něco z historie

Myšlenka na sdílení aut je stará více než 70 let, za předchůdce carsharingu je považována dohoda, kterou mezi sebou v roce 1948 v Curychu uzavřeli členové jednoho bytového družstva, kteří sdíleli automobil i náklady na jeho provoz.

První veřejné sdílení automobilů pak zahájila 1. srpna 1971 organizace ProcoTip ve francouzském Montpellier. Do sdílených vozů Simca se tehdy házely žetony z trafiky, tento pokus však měl pouze jepičí život a po 18 měsících organizace zanikla. Ambicióznější byl program Witkar, který fungoval v Amsterdamu v letech 1974 až 1986. Zákazníci tehdy mohli v ulicích nizozemské metropole sdílet malé bílé elektromobily připomínající svým vzhledem golfové vozítko s dojezdem 15 km a maximální rychlostí 30 km v hodině.

Významnější rozvoj carsharingu nastal až v 80. letech v Německu a ve Švýcarsku a v polovině 90. let také ve Spojených státech. V Brémách vznikl v roce 2000 propracovaný systém sdílení aut provozovaný společností Cambio, založený na síti automatizovaných půjčoven automobilů, provázaných s veřejnou dopravou a s půjčovnami a úložišti jízdních kol. Postupně se rozšířil do dalších německých i belgických měst. Největším poskytovatelem sdílených aut na světě je nyní německá společnost Share Now, která je společným projektem automobilek Daimler a BMW. V současnosti má přes čtyři miliony registrovaných uživatelů a její flotila čítá na 14 000 automobilů v 18 městech po celé Evropě.

Vývoj u nás

Průkopníkem carsharingu v ČR byla firma Autonapůl, která začala v roce 2003 nabízet sdílení vozidel v Brně, o deset let později službu rozšířila i do Prahy a v současnosti funguje v devíti českých městech. Největší carsharingovou službou v ČR je v současnosti nadnárodní společnost Anytime, která je zároveň jedním z největších poskytovatelů sdílení vozidel na světě. V ČR působí v hlavním městě, kde má ve své flotile zhruba 500 hybridních vozů značky Toyota. Zájemce o využití služby si stáhne bezplatnou aplikaci a provede on-line registraci. Cesty pak může podnikat po celé ČR a auto nechá kdekoli v Praze. Firmě Anytime na českém trhu konkurují služby HoppyGo, kde auta půjčují přímo majitelé, dále Car4way, GreenGo, Driveto či Ajo. Vozidel nabízených ke sdílení je v ČR zhruba 2000.

Během koronavirové krize začaly u nás sdílení aut častěji využívat především firmy, pro které je carsharing alternativou k dlouhodobějšímu pořízení vozu například na operativní leasing.

Podle studie analytické firmy KPMG z roku 2019 bude v roce 2024 sdílení aut v ČR využívat kolem 2,5 procenta populace. Budou přitom jezdit buď auty jiných soukromých uživatelů, nebo využívat nabídku carsharingových firem s vlastním vozovým parkem. Podle studie jsou hlavními důvody pro pořízení vlastního automobilu požitek z jízdy ve vlastním voze, potřeba mít soukromý prostor, radost z designu automobilu a poté potřeba demonstrovat společenské postavení. Ukazuje se ale, že důležitost těchto argumentů pro vlastní vůz je čím dál nižší. Mnozí lidé si také uvědomují, že 95 % času stojí automobil bez užitku na ulici.

(ici)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.5, celkem 2 hlasy.

(ici)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama