Reklama

Ztracená generace…?

Je příjemné vidět, jak děti zase chodí do škol. A že je reálná perspektiva (navzdory mírně stoupajícím počtům nakažených), že v lavicích, a nikoli při on-line výuce, stráví celý nadcházející školní rok. Kéž by se tak stalo. Třeba proto, aby se pořád nemluvilo o takzvané ztracené generaci dětí.

I když – je tomu opravdu tak? Jsou ztracenou generací? Kdepak. A kvůli covidu už vůbec ne! Sice zdánlivě přišly o rok školy, ale – jakkoli to z domova na dálku nebylo plnohodnotné učení – vzdělávaly se. A navíc, co je to jeden rok! Vždyť jich mají devět, kdežto generace, do níž se řadím i já, absolvovala osm tříd základní školy. A nijak to s námi nezamávalo, to rozhodně ne.

Co by navíc mohli říkat naši dědečkové a babičky, kteří se potýkali s takovou chudobou, že jejich vzdělání kolikrát nemohlo být úplné. A co pak generace, které zažily válku?! Ve srovnání s válečnými utrpeními je nějaký covid zcela malicherný (i proto jsem vždy nesnášel, když jsem v době lockdownu z obrazovky slýchával, že jsme ve válce).

Ztracenou generací by děti mohly být jen tehdy, pokud by měl pokračovat trend ztráty společenských kontaktů. To se uvádělo jako hlavní problém on-line výuky. Že se děti nepotkávají a nemohou zrát sociálně. On to je ale problém dlouhodobý. A necovidový. Sociální sítě a jiné internetové vymoženosti jsou sice velkým trendem dneška, ale zároveň jejich uživatele ničí ve smyslu omezování osobních kontaktů tváří v tvář. Mladí lidé žijí ve virtuálním světě a kolikrát už nedokážou mimo něj mluvit s druhými. Zkrátka se neumějí chovat ve společnosti. Problémem bývá i navázání běžných vztahů mezi mužem a ženou, tedy jiné než digitální. A to může být s ohledem na příští generace velká komplikace…

A s digitalizací souvisí i zoufalý nedostatek pohybu. Fyzická nepřipravenost dětí není následkem nějakých karantén či lockdownů. Je dlouhodobým trendem, kdy počítače vítězí nad aktivním sportem. Děti raději hrají FIFA-ligu na »compu« než na sídlištních hřišťátcích, která – všimněte si – absolutně osiřela. I proto jsme v nakladatelství Futura vydali sérii knih, podporující zdravý pohyb dětí a mládeže. Zapojit se však musejí nejen odpovědní trenéři (a stát, který by měl přispívat finančně), ale i pedagogové a především rodiče. Sport je tou nejlepší prevencí chorob. A učí i oněm potlačeným sociálním vztahům. Tyto dva zanedbávané faktory mohou samy o sobě utvořit ztracenou generaci. Covid, jakkoli jsem ho nikdy nepodceňoval, nikoli…

Petr KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 25 hlasů.

Petr KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Vladimir.novak1
2021-09-08 10:37
S autorem článku se plně neztotožňuji,ale musím uznat,je velmi dobrý
a konečně,konečně nejen on začíná mluvit k věci,tak jako dva
předchozí články.A tak jej mimořádně rozeberu,po odstavci.1.Ještě
nevíme,zda to bude ztracená generace.2.Osm let učení bylo i v
začátcích lidové demokracie a o ztracené generaci těžko mluvit,neb
tu mnohé vybudovala.Ono ale také záleží,co se učí.3.Ne,ve válce
jsme nebyli,to se jen někteří politici chtěli zviditelnit a nemalá
část obyvatelstva jim to žrala.4.Ty společenské kontakty díky
elektronickým hejblátkům jsou opravdu v ohrožení.A to
neštěstí,kdyby něco vypadlo!I Příklad:Před naším paneláčkem kluk
a holka.Šel jsem domů a oni ťukali do mobilů.Za hodinu jsem šel ven a
oni opět ťukali.Nedávno jsem jel vlakem,a to samé, za celou cestu
nekoukli z okna,neřekli slovo.Tohle by v budoucnu mohly být případy pro
psychiatra.5.Děti tak do 10 let se pohybují na hřištích,někdy
samostatně,někdy za dozoru rodičů.Pak už je to horší,spíše se
chodí do organizovaných sportovních oddílů.Ta hříště na
sídlištích jsou opuštěná,sám jsem se snažil něco zorganizovat,ale
veškerá námaha vniveč,p.Petr Kojzar pokud by sám chtěl něco
zorganizovat,tak jsem mu k dispozici.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama