Reklama
Oběti blokády jsou pohřbívány na hřbitově Volkovo, říjen 1942. FOTO - Wikimedia commons

Před 80 lety začala blokáda Leningradu

Během nesmyslného útoku na Sovětský svaz bylo jednou z priorit německého velení dobytí strategického města Leningrad. Po neúspěšném pokusu o obsazení, kdy Němci již překonali většinu obranného valu a protitankových zátaras vybudovaných za pomoci obyvatel města, dal nacistický vůdce Adolf Hitler rozkaz k zastavení dobývání a k zahájení obléhání Leningradu.

Město mělo být postupně zničeno bombardováním a vyhladověním obyvatel. Toto nejtragičtější období v třísetleté historii města začalo před 80 lety, 8. září 1941. Skončilo až po téměř 900 dnech a vyžádalo si stovky tisíc obětí.

Operace Barbarossa

Leningrad, uvízlý v pasti mezi německými a finskými armádami, byl spolu s Moskvou a Kyjevem jedním z hlavních směrů operace Barbarossa, nacistického plánu pro útok na Sovětský svaz. K blokádě se tedy nacisté rozhodli po nezdařeném pokusu dobýt město bombardováním a dělostřeleckou palbou. Podle historika Miroslava Šišky chtěli Němci po dobytí Leningradu vést rozhodující útok na Moskvu, ale po pádu Smolenska Hitler svůj úmysl změnil a po nečekaném zhroucení ruské střední fronty nedal zatím rozkaz k útoku na Moskvu (jak požadovali jeho generálové), ale rozhodl se pro kavkazskou ropu a ukrajinské obilí. Část historiků také připomíná vlažný přístup Finů k dobytí Leningradu.

Jestliže před začátkem blokády žilo v Leningradě, dnešním Petrohradě, 3,2 milionu lidí, v lednu 1944 jich zůstalo jen asi půl milionu. Spolehlivé údaje o tom, kolik obyvatel města zahynulo během blokády, kdy denní příděl potravin činil v závěru jen 50 gramů chleba a město bylo vystaveno bombardování a dělostřelecké palbě, neexistují. Nejčastěji se objevuje 600 000 mrtvých obyvatel města. Absolutní většina z nich zemřela hlady či následkem jiných útrap.

Něvský prospekt během obležení, 1942. FOTO - Wikimedia commons

Až 1,5 milionu obětí?

Další tisíce lidí zahynuly během evakuace. Známý americký novinář a specialista na Sovětský svaz Harrison Salisbury ve své knize o blokádě dokonce uvedl 1,5 milionu obětí včetně vojáků. Každopádně jen hrstku lidí v poměru k počtu obyvatel se nakonec evakuovat podařilo.

Město bylo během blokády odříznuto od téměř veškerého zásobování. Navíc nefungovala doprava, nešel proud, fabriky nepracovaly a obchody byly zavřené nebo vypleněné. Lidé trávili hodiny v mrazu ve frontách na potravinové lístky. Příděly základních potravin byly postupně redukovány, zpočátku byl denní příděl 125 gramů chleba pro obyčejné občany, pro dělníky a vojáky o něco více. Postupně se však denní dávka zredukovala podle odhadů jen na pouhé dva krajíce chleba. Všeobecně známé jsou truchlivé záběry obyvatel města, kteří s rakvemi či saněmi se svými mrtvými příbuznými bloumají městem v naději, že naleznou něco k snědku.

Ladožské jezero, jezero naděje

Částečnou naději pro Leningrad představovalo zamrzlé Ladožské jezero a řeka Něva. Tak vznikla například známá »cesta života«, kterou bylo město alespoň částečně zásobováno.

Blokádu prolomila po několikadenní operaci 27. ledna 1944 vojska Leningradského a Volchovského frontu. Trvala 872 dní. A až po rozpadu Sovětského svazu se vynořila naplno úděsná svědectví o stovkách případů kanibalismu coby projevu naprostého zoufalství.

Deník školačky

Svědectvím se stal také deník leningradské školačky Taťjany (Táni) Savičevové. Strohé, ale o to více výmluvné svědectví o devíti stránkách o jedné z nejsmutnějších kapitol 2. světové války figurovalo jako jeden z důkazů při Norimberském procesu, sama jeho autorka se ale bohužel konce války nedožila. Zemřela v červenci 1944 ve svých čtrnácti letech v důsledku prožitých útrap!

Svůj osud s městem, které se několikrát přejmenovalo, aby se v roce 1991 vrátilo ke svému původnímu názvu Petrohrad (Sankt Petěrburg), spojilo mnoho velikánů ruských dějin.

Šostakovičova Leningradská symfonie

Slavný petrohradský rodák Dmitrij Šostakovič se svému městu odměnil za hrdinství slavnou Leningradskou symfonií, kterou složil v obléhaném městě. S pohnutou historií města je spjat také život ruského prezidenta a dalšího slavného rodáka Vladimira Putina, který se narodil sedm let po konci války. Jeden z Putinových bratrů během blokády zahynul v dětském útulku na záškrt a jen s obtížemi podle ČTK přežila blokádu Putinova matka…

(rj)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.6, celkem 17 hlasů.

(rj)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2021-09-12 12:25
Co znamená "Každopádně jen hrstku lidí v poměru k počtu
obyvatel se nakonec evakuovat podařilo."? Evakuována byla naopak
většina obyvatel.
rudy.bejkovec
2021-09-11 13:44
smiricky.jan - Vy jste se do toho zase zamotal, kdyby nacisté na komunisty
nezaútočili, tak by vlastně ztratili své opodstatnění a
propagandistický motiv, protože "Lebensraum in Osten" bylo
stěžejním tématem jejich ideologie, kterou zblbli německý národ. A
nakonec i ve vaší teorii útok na SSSR dává velký smysl. Proč měnit
se Sověty náročné průmyslové výrobky, obráběcí stroje,
generátory, dieselové motory, zbraně, námořní děla, střelecké
věže, vzorky stíhaček a obrněných vozidel, munici, technologie a
plány zbrojních zařízení, včetně celého téměř dokončeného
těžkého křižníku Lützow, za suroviny a potraviny, když by si je v
případě vítězství mohli prostě vzít? Hitler rozhodně nebyl sám
kdo věřil tomu, že dokáže dobýt SSSR. Asi to opravdu nebyl až tak
šílený a nesmyslný nápad, až praxe však ukázala, že po obsazení
Evropy ani celý její průmysl a peníze z SSA a VB na to nestačí.
Mimochodem, pletete se i v terminologii, SSSR neuzavřel s Německem
smlouvu spojeneckou, nýbrž smlouvu mírovou o neútočení, přátelství
a spolupráci. A učinil tak až po selhání veškerých snah o dohodu s
VB a Francií jako poslední, poté co své smlouvy s Hitlerem uzavřely
Polsko(1935), VB(1938), Francie(1938), Dánsko(1939), Rumunsko(1939),
Estonsko(1939) a Litva(1939). Také si nemyslím, že by SSSR budoval na
své západní hranici obranné linie a cpal peníze do zbrojního
průmyslu jen tak pro legraci, nebo že by už nevěděl, za co by se dalo
ještě utrácet a hýřit. Každopádně německá válečná mašinerie,
na níž pracovala celá Evropa, nebyl snadný protivník a než se
podařilo otupit první úder dokonale vyzbrojené armády, nadělala mnoho
škod. Již mnohokrát byla tato fakta publikována, ale vy zjevně
nebudete zrovna studijní typ.
smiricky.jan
2021-09-11 10:27
Nestává se to v Halo novinách často, ale hned v první větě článku
je zrnko pravdy: útok na CCCP byl opravdu nesmyslný. Kdyby nacisté na
komunisty nezaútočili, mohli i nadále využívat výhod vzájemné
spojenecké smlouvy a brát od komunistů železnou rudu, ropu,
uhlí,obilí a další strategické suroviny nezbytné k vedení války s
demokratickými státy Západu. Tato spolupráce dvou vraždených
totalitních režimů byla pro nacisty jednoznačně výhodnější.
Bolševici ji omlouvají nutností přípravu na válku mezi CCCP a
Německem, ale jak se ukázalo po začátku války, žádné přípravy se
nekonaly a Rudá armáda hořela prvního půl roku jako papír.
jmarek3
2021-09-10 22:20
Škoda ,že Rusko zahodilo svou minulost .Část města se mohlo jmenovat
Leningrad nebo Stalingrad ,ale chápu že i v Rusku je část obyvatelstva
pravicová ,b.a.i fašistická ,proto byla u nás i 50léta boje proti
hajzlíkům.
rudy.bejkovec
2021-09-10 18:48
S tou "nesmyslností" útoku na SSSR to není tak jednoznačné.
Na přelomu 30 a 40 let to nejen Němcům, ale i některým jiným
nepřipadalo ani tak nesmyslné, jako spíše lákavé a neodvratitelné.
To až časem dospěli Němci k poznání, že to nebyl až tak dobrý
nápad a ti ostatní, že vsadili na špatného koně a bude třeba
vyměnit mávátka.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama