Reklama

Nad dopisem třiceti ženských organizací

Četl jsem v Haló novinách zajímavou stať. Šlo o kritiku českých ženských organizací za dopis, v němž volají po ochraně práv afghánských žen a dívek. Autor je vlastně kritizuje za to, že nechávají stranou agresi Severoameričanů a jejich souputníků, včetně nás, jež měla za následek tisíce zmařených životů. V tom má jistě pravdu. Už méně ve vyvození závěrů. V tom, že ovládnutí země Tálibánem bude znamenat, že sice ženy budou mít méně práv a svobod, ale nebude tolik obětí, jež vyvolala agrese a vlastně, tak to zřejmě myslel, měli bychom být spokojeni, že v oné horské zemi v Asii bude konečně klid. Jistě, ony ženské organizace, lobby, jak píše, skutečně měly spojit svůj dopis i s odsouzením války, hrůzné a zbytečné. Války, která své cíle skrývala za přinesení »trvalé svobody«, ale ve skutečnosti šlo o ovládnutí velmi strategické země, kvůli snaze dokončit obkličující půlkruh Ruska, a přitom slíznout ještě bonus v podobě bohatých surovinových nalezišť. Zisky z nich měly mít americké společnosti, zaplatili je však američtí daňoví poplatníci. S nimi i naši, protože také my jsme sem přišli napomoci ke zvýšení zisků amerických akcionářů. A že by se Američané, pokud by navždy ovládli Afghánistán, s námi chtěli dělit, je iluze.

Jde mně však ještě o to, zda ony ženské organizace mohou říci své slovo, vyslovit své obavy, k zavedení islámského práva vedoucího k podřízenosti žen a jejich vnímání jen jako prostředku zábavy, vlastně domácích otrokyň. Nesouhlasný postoj vyjádřený v zmíněném dopise (26. srpna) na rozdíl od autora stati beru. Člověk se nemůže smířit s podřízeností jedněch druhým, ať již jde o rozdílnost pohlaví, národů, kmenů, náboženství či třeba zarostlých oproti oholeným. Ve Všeobecné deklaraci lidských práv a svobod, jež byla ratifikována v roce 1948, a jednou ze signatářských zemí byl i Afghánistán, je i pasáž o rovnosti pohlaví, tedy mužů a žen. My jsme se tehdy, na rozdíl od Afghánistánu, rozhodli tuto deklaraci nepodpořit, ale ani se nepostavili proti ní. Mělo to své politické důvody. Dnes Listina základních práv a svobod je dokonce součástí české Ústavy. Říká se v ní: »Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení« (Hlava první, čl. 1). A »Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod« (3).

Chápu, na rozdíl od onoho autora, smysl dopisu třiceti »ženských lobby«, tedy ženských organizací. Neodsuzuji je. Naopak si myslím, že čím více bude podobných akcí, tedy např. stanovisek a tlaku odzdola po OSN, tím více se napomůže k získání rovnějších práv i pro ženy v Afghánistánu. Žádná země nemůže totiž zůstat sama a uzavřít se do svých hranic a převést stát do myšlenkového středověku. To nemůže chtít ani vítězný Tálibán. Jiná věc je, zda pouhý jeden dopis něco dokáže zmoci. Onen dopis nepokládám však za něco negativního, naplňuje to, co už v roce 1948 hlásala výše zmíněná deklarace, a to bychom měli spíše pochválit, byť bez pochopení, oč skutečně v Afghánistánu šlo, nemůže být opravdu naplněno.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.7, celkem 22 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2021-09-12 12:51
stanley58: Vaše tvrzení se míjí s realitou.
stanley58
2021-09-11 22:52
Soudruh kojzar ma ve svem vyjadreni naprostou a historickou pravdu -
"Žádná země nemůže totiž zůstat sama a uzavřít se do svých
hranic a převést stát do myšlenkového středověku" - to byla cr
(pozdeji cssr) od 1948 do 1989. Kojzare, snad je to poprve, co s vami ve
vasem vyjadreni souhlasim.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama