Reklama
V Náchodě jako porotce při soutěži Anděl mezi zdravotníky 2020

Jiří Krampol: Stáří? Snažím se tomu nepoddat

Rozhovor s Jiřím Krampolem navazuje na interview, jež jsme vám v naší sobotní příloze Bonus Pro Vás přinesli přesně před týdnem. Nejen proto, že jeho respondentka Zuzana Bubílková je jeho tradiční profesní kolegyní, ale hlavně proto, že i k němu došlo v posilovně, konkrétně ve Factory Exklusive Palladium v Praze. A o kladném vztahu oblíbeného herce, moderátora a baviče ke sportu netřeba ani trochu pochybovat!

Sportujete a hýbete se rád?

Já se snažím hýbat od mládí. Akorát v posledních dvou, třech letech, jak jsem měl přetržené vazy, tak mě to dnes omezuje ve spoustě mých oblíbených aktivit. Například tenis jsem musel přestat hrát, na kole nemůžu jezdit, jen chviličku. Ale snažím se cvičit. Protože jak s tím přestanete, tak je konec. Já jsem na pohyb zvyklý od mládí. Sice jsem žádných extra výsledků nedosáhl, ale vždycky jsem to dělával proto, že mě to bavilo. Třeba tenis jsem hrál rád, ale nikdy jsem ho pořádně neuměl. Ale syn, ten vyhrál světovou juniorku a teď má v Austrálii tenisovou školu. Ale jediné, co mi opravdu šlo a dělal jsem to dobře, byl šerm – fleret. Od devíti do šestnácti let. A jako dítě jsem plaval za Inku.

Když jsem přišla do této posilovny, tak mě nadchlo, že cvičit se dá opravdu v každém věku. Člověk by zde čekal mladé lidi, ale tady je sestava věkově velmi pestrá.

Pohyb a cvičení je dobré opravdu pro každého a v každém věku. Dnes si každý myslí, že když zestárne, tak cvičení nepotřebuje. Ale právě naopak. Ve dvaceti se na cvičení můžu vykašlat. Mám pohybu dost venku v běžném životě, nic mě nebolí, tělo funguje. Ale když je člověk starej, tak tu ho bolí, tu ho píchá, ale když cvičí, tak může svému tělu trochu pomoct. Stáří se sice zastavit nedá, ale dá se přibrzdit.

To je pravda a krásně to navazuje na další otázku. Vy jste nedávno dotočil film režiséra Tomáše Magnuska, který má název Stáří není pro sraby.

Stáří je hlavně stav mysli. A je pravda, že stáří skutečně není pro sraby. Hodně o tom vypovídá klip, který jsme k tomu nahráli se Zdeňkem Hrubým, autorem nádherné hudby k tomu filmu. A ta píseň, ve které zpívá Natálka Grosová, přesně vypovídá o pocitech člověka ve středním věku. I já, když jsem byl ve středním věku, tak jsem nikdy nevěřil, že budu jednou starej. Prostě to nikoho nenapadlo. A najednou je. A jediná možnost je se s tím porvat. Nepoddávat se tomu.  Ono se to teda lehko řekne. Já sám nejsem žádný hrdina, chraň pánbůh. Ale snažím se prostě nepoddat se.

V klipu k novém filmu Tomáše Magnuska Stáří není pro sraby

Jak jste si s hlavním hrdinou, s rolí v tom filmu, sedli? Jak se vám tato role hrála?

Hlavní postava tam vystupuje jako poměrně nerudnej dědek. Takový já snad nejsem. Ale některé věci máme podobné. Třeba on má sen, že si chce zajezdit s Fittipaldim. A to se mu splní.

A jaké jsou vaše řidičské sny a schopnosti?

Jak jsem točil nejrůznější filmy, tak mám i řidičák na autobus, motorku, na bagr, na všechno možné… Ale řízení mě nikdy moc nebavilo. Mě bavilo jezdit jen s džípem po lese pro šišky nebo pro březovou kůru. Ale takové ty štreky, kdy jsem jezdil jeden čas do Bratislavy, to mě moc nebavilo. Na té dálnici to je pro mě strašná nuda.

Ale slyšela jsem, že jste si právě díky plnění snu hlavního protagonisty filmu sedl do sporťáku, a že to nedopadlo úplně dobře.

Já jsem si sedl do ferrari, které mi půjčil koproducent filmu, a bohužel jsem si neuvědomil, že ten rejd u toho je úplně jiný než u normálního auta. Tak jsem trochu zavadil o gumu, která lemovala okruh. Bulvár hned psal o tom, že jsem zničil auto. To není pravda. Jen se to přeleštilo – a dobrý.

Takže s auty se nekamarádíte?

Já jsem nikdy žádný zvláštní řidič nebyl, mě to nikdy nebralo. Když jsem byl mladý, tak jsem jezdil na koni. Ne že bych byl nějaký žokej, ale naučil jsem se na tom sedět. Ale pak když jsem často točil, tak mi to zakázali, protože kdybych spadl z koně a pomlátil se, tak by bylo po srandě, že jo. Ono jezdit na koni není nic jednoduchého. Byli jsme se Slávkem Šimkem a Pepíkem Fouskem v Austrálii a tam jsme si u Snow River půjčili koně. Já dostal koně, Whisky se jmenoval, a byl jsem pět hodin v sedle. Jenže já si neuvědomil, že jsem na tom neseděl léta. A druhý den jsem málem spadl z postele, protože mě tak strašně bolely nohy… Já myslel, že už nikdy nevstanu! Musel jsem se smát, jak jsem lezl po čtyřech a nemohl se dva dny zvednout.

A o čem film bude, na co se mohou diváci těšit?

Vše se točí kolem čtyř chlapů, kteří si plní své sny. To jsem já, Luděk Sobota, Honza Přeučil a Rudolf Hrušínský. A každý má ten svůj příběh. Já tam mám ten hlavní příběh, kdy se se svým sokem, kterého měl hrát původně Karel Gott, pak Josef Laufer a nakonec ho hrál Ladislav Frej, nakonec udobříme. Nevím, jaký bude mít film ohlas, ale co jsem viděl scény, tak to byla sranda.

A myslíte, že to bude film pro všechny generace?

Já si myslím, že ano. Humor jde napříč generacemi. Já jsem například byl na Moravě s pořadem Sedm pádů Honzy Dědka a všude bylo vyprodáno. A zajímavé bylo, že všude byli samí mladí lidé. Ne jen dědečkové a babičky, kteří na mě přijdou ze sentimentu. A to mi udělalo neskutečnou radost, že tam bylo osmdesát procent mladých lidí.

Hodně také spolupracujete se Zuzanou Bubílkovou. Co spolu podnikáte?

My máme dva pořady v televizi Šlágr. Jeden pořad se jmenuje Krampol v kuchyni. Ale nemá s vařením nic společného, to je talk show. A potom děláme druhý pořad, který se jmenuje Zpovědnice. Tam máme vždy nějakého hosta a jako by byl u posledního soudu, ho vyzveme, aby mluvil pravdu. A on je zavřený v té zpovědnici a publikum říká, jestli lže, jestli si vymýšlí, či jestli skutečně mluví pravdu. Zatím se to chytlo, líbí se to, tak v tom chceme pokračovat.

Spolu se Zuzanou Bubílkovou jste rovněž psali knihu, že?

Knížka už je napsaná, je odevzdaná. A měla by v září vyjít. Jmenuje se Je nám dohromady stopadesát let a jsou to pestré střípky z našeho života. Doufám, že se to bude líbit.

Jak jste si užil prázdninové měsíce? I když vím, že po uvolnění opatření asi jako mnoho umělců moc prázdninového času nemáte.

My jsme byli se Zuzanou Bubílkovou vybírat lokace na Djerbě, kde jsme plánovali natáčet každé dva měsíce sérii pořadů, ale jak to tak vypadá, Tunisko je zavřené, a proto z toho sešlo. A jinak když mám čas, snažím se jezdit do přírody, ke kamarádovi na Sázavu, tam do té krajiny, kde jsem bydlel. Tam se rád vracím.

Co chystáte dál pracovně na podzim?

Každý týden musím udělat dva pořady. Navíc jsem s Magnuskem dodělal další film – Bastardi 4. A už jsem dostal další nabídku na film, ale zatím nevím ani jak se to jmenuje nebo o čem to je, tak uvidím.

A prozradíte čtenářům, jak relaxujete?

Já se bavím ve chvílích volna tím, že překládám vtipy z americké angličtiny, kterých jsem dostal několik knížek. A tím se snažím zdokonalovat angličtinu, kterou se stejně nikdy v životě nenaučím, protože dokud nežijete v anglicky mluvící zemi, tak to nejde. A zajímavé je, jak každý jazyk má své vtipy, jsou třeba takové, které jsou dobré, ale nepřeložitelné. To prostě do češtiny nejde.

A čerpáte z toho i do svých výstupů?

Ano, určitě, jsou tam dobré vtipy. A zajímavé je, že v jedné knize jsou vtipy, které objevili badatelé ve vykopávkách, jsou to vtipy staré dva a půl tisíce let. Sto padesát vtipů o doktorech. A dobré je, že řada z nich je vtipných i dnes.

Helena KOČOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.6, celkem 8 hlasů.

Helena KOČOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama