Reklama
Květiny na pietním místě v Choustníkově Hradišti položila za KV KSČM Věra Žižková a Jaroslav Ondráček ml.

Takový osud připravili lidé lidem

Již podruhé podpořil svou záštitou prezident Miloš Zeman devatenáctý pietní akt u hromadného hrobu umučených vězňů na pochodu smrti. Pořadatelé shromáždění z Klubu českého pohraničí a obce Choustníkovo Hradiště tradičně zvou zástupce velvyslanectví, jejichž mladí lidé jsou zde pohřbeni, byli však omluveni, stejně jako hejtman Královéhradeckého kraje.

Jaroslav Štrait mohl však uvítat další delegace občanů, pamětníků, spolků i politických stran, jež při smutečním pochodu uctili památku na konci války nesmyslně utracených, převážně mladých životů položením věnců a kytic.

Koncentrační tábor Gross Rosen v Dolním Slezsku patřil na přelomu let 1944/1945 mezi pětici prvních, které musely být před náporem Rudé armády evakuovány. Evakuaci řídilo vedení koncentračního tábora, které se přemístilo do Rychnova nad Nisou. Osudy vězňů jednoho z proudů, který směřoval na nádraží v Jaroměři a musel se vrátit od protektorátních hranic do Trutnova, byl krutý. Zejména ti, kteří již nemohli ve sněhu a mrazu pochodovat dál. V únorových dnech roku 1945 (15. až 20. února 1945) byli vězni mnoha národností decimováni v okolí Choustníkova Hradiště. To připomněli mnozí řečníci, jako starosta obce Choustníkovo Hradiště Jan Vogl nebo předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička.

Po hrůzné noci v Choustníkově Hradišti se vydal zbytek vězňů, jenž byl vrácen od Jaroměře, do Trutnova. Byli naloženi do nákladních vagonů na nádraží v trutnovském Horním Starém Městě po 120–130 a přihodili jim pytel chleba. O tom, jak vypadaly poměry uvnitř, se můžeme jen domnívat: malý prostor, hlad, žízeň, nesnesitelný zápach. Paradoxně se zbavovali mrtvol jen ve velkých stanicích – umírala přibližně třetina. Přeživší měli větší prostor a možná i větší skývu chleba.

Poslanec a vedoucí kandidát KSČM Královéhradeckého kraje Zdeněk Ondráček.

Koncentrační tábor Flossenbürg (dnes památník) leží pouhých sedm kilometrů za hranicemi České republiky, vpravo od dálnice Plzeň – Mnichov. Zbídačelé vězně nahnali kápové a dozorci SS do sklepa prádelny. Museli se svléct, »holiči« jim ostříhali hlavu a celé tělo. Poté následovala koupel. Kápo pouštělo střídavě horkou a studenou vodu. Za války prošlo KT Flossenbürg na 100 tisíc vězňů a na 30 tisíc jich věznění nepřežilo.

Květiny položily i děti

Květiny zde položili zástupci obce Choustníkovo Hradiště a starosta Dvora Králové, zástupci Klubů českého pohraničí Trutnova a Jičína, také zástupci ústředního a krajského výboru Českého svazu bojovníků za svobodu a jako tradičně největší zastoupení měli komunisté. Květiny položil poslanec KSČM Zdeněk Ondráček, předsedkyně KV KSČM Věra Žižková, místopředseda ÚV KSČM Václav Ort, dále delegace za okresní výbory, které vedli Táňa Šormová, Soňa Marková, Petr Typlt a Jaroslav Ondráček ml., vždy s dalším doprovodem. Dojemné bylo též položení květin malými dětmi z místní mateřské školy.

Starosta Choustníkova Hradiště při této příležitosti zmínil Norimberský proces, při němž odhalená fakta o krutosti skončené války otřásla porotou, a proces byl přerušen. A také přirovnal krutost fašistů ke krutosti teroristických útoků 11. září 2001 v New Yorku. Tehdejší hranice protektorátu vedla až před Jaroměř.

Jak připomněl Jaroslav Štrait v závěru, pietní akty jsou pojímány nepoliticky a prvními řečníky při prvních aktech byli komunista Josef Prokop a katolický duchovní Josef Beneš - oba přežili koncentrační tábory. Mementem shromáždění zůstává stále: »Takový osud připravili lidé lidem.«

(js, vha)

FOTO – Mirka VOHRALÍKOVÁ (2)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.8, celkem 17 hlasů.

(js, vha)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama