Reklama
Rozhovor Haló novin s Jaroslavem Souhradou, kandidátem KSČM do Poslanecké sněmovny v Karlovarském kraji

Je nutné vrátit do kraje mladé lidi s nápady a aktivitou

Mohl byste se představit našim čtenářům? Jaké máte politické zkušenosti?

Ing. Jaroslav Souhrada, 61 let, bytem Kraslice, povoláním lesní technik, zaměstnán u Lesů České republiky, s. p., Lesní správa Kraslice, vysokoškolské vzdělání (Leningradská lesotechnická akademie, ekonomická fakulta), ženatý, dvě již dospělé děti. Kandidát do PS za KSČM jako nestraník. Jinak již čtvrté volební období zastupitel města Kraslice za KSČM, z toho dvě a půl volebního období jako člen rady města, nyní předseda finančního výboru, již čtvrté volební období člen komise pro sociální věci a zdravotnictví při Radě města Kraslic.

Co považujete za zásadní problémy v Karlovarském kraji?

V současné době významný vliv epidemiologické situace na lázeňskou a rekreační oblast podnikání v kraji. Zejména celoroční pokles návštěvníků, a tak nevyužívání ubytovacích a lázeňských kapacit k tomu určených zařízení. Pokles návštěvníků má pak druhotně vliv i na ostatní podnikatelské struktury, které jsou na návštěvnících závislé.

Dlouhodobě považuji za problém Karlovarského kraje zaostávání v rozvoji a modernizaci infrastruktury, rozvoji a dostupnosti zdravotnictví, sociálních služeb, školství, bydlení, a hlavně zaměstnanosti – zkrátka základních podmínek k bydlení a životu obecně.

Jde především o obraz života v okrajových částech kraje, a tím i republiky. Odliv obyvatelstva, stárnutí zůstávající populace, a tím i pokles kreativity, angažovanosti, aktivity je jen důsledkem výše uvedených problémů.

Jaké řešení nabízíte?

Je nutné vrátit do kraje mladé lidi s nápady a aktivitou. Bude nutné investovat do oblasti bydlení, do rekreačních aktivit a infrastruktury, zdravotnictví, školství – tak jak to udělal stát a soukromí podnikatelé v sousedním Klingentalu a okolí (investice do sportovní a rekreační infrastruktury, cest, ubytovacích kapacit…).

Investice do těchto oblastí musí garantovat stát, kraj i obce. Prostřednictvím hospodářské komory, podnikatelských organizací je nutné více propagovat a přitáhnout investice, nabídnout příležitosti. Aktivitu v tomto směru musí vyvinout obce a kraj.

První, co může udělat kraj hned, je zlepšení cestní sítě. Více investovat do oprav cest nižší třídy. Dále je nutné investovat do rozšíření kanalizace, modernizace elektrifikační sítě a vodovodů.

Bude třeba podpořit výstavbu nových domů, např. uvolněním nebo revitalizací starých a již nevyhovujících průmyslových ploch. A těch je v pohraničí hodně.

Nabídka kulturního a sportovního vyžití, dopravní dostupnost, atraktivní bydlení nakonec přitáhnou mladé lidi do kraje. Své uplatnění v zaměstnání si již najdou.

Je ale nutné myslet i na starší spoluobčany, kteří v kraji zůstávají. Je nutné obnovit strukturu zdravotnictví páteřními poliklinikami v gesci krajských zdravotnických institucí. Jen tak je možné do poliklinik dostat mladé lékaře, a především ambulantní specialisty.

Je nutné nutit absolventy lékařských fakult a střední zdravotnický personál k obsazování volných pracovních míst v okrajových částech republiky formou umístěnek na cca 10 let. Vždyť studovali z prostředků daňových poplatníků České republiky.

Čemu byste naopak chtěl zabránit?

Především odlivu mladých lidí z kraje, kteří jsou perspektivou a hybnou silou rozvoje. Dále je třeba zabránit vzniku vyloučených lokalit a obchodu s chudobou v uprazdňujících se objektech. A s tím souvisejících negativních jevů.

Pokud se stanete členem Sněmovny, jaké oblasti byste se chtěl jako poslanec věnovat a proč?

Jednoznačně rozvoji okrajových částí kraje, potažmo republiky. Všichni nemůžeme bydlet v Praze a ve velkých městech. Je nutné přispět k rozvoji okrajových částí republiky, ukázat na jejich potenciál, přitáhnout investory, aktivizovat místní a krajské samosprávy, Poslaneckou sněmovnu nevyjímaje.

Co vnímáte kromě výše uvedených problémů ještě jako důležité?

Jsou to například otázky dopravy, dopravní obslužnosti, dopravní infrastruktury.

Teprve posledních deset let se věnuje pozornost opravám páteřní komunikace státu – D1. Těch předchozích dvacet let stát trestuhodně spal. Po dokončení oprav D1 bude možné začít znovu – s rozšířením na tři pruhy v obou směrech. To bude nevyhnutelné.

Také obchvat Prahy stále není hotov, byť je všem jasné, že Praha leží ve středu Čech a není ji možné minout. Dokončení obchvatu Prahy je důkazem neschopnosti všech vlád po roce 1989. Dokončení dalších a nevyhnutelných dálničních propojení, např. Praha – České Budějovice, Praha – Karlovy Vary, Praha – Olomouc (jako odlehčení D1) je akutní – a opět důkaz neschopnosti vlád. Vždyť co brání pustit do výstavby dálnic soukromý nebo zahraniční kapitál? Vždyť ať si tam postaví mýtnice, vybírají poplatky za průjezd (což je mimochodem nejspravedlivější systém), kdo chce, pojede a zaplatí, kdo ne, pojede jinudy. Co je na tom nepochopitelného, co je tam problematického?

Permanentní výstavby a opravy dálnic a cest však nevyřeší enormní jejich zatížení. Regulace silniční nákladní, a především kamionové dopravy bude nevyhnutelná. Jsme tranzitní zemí. Většina přepravců z jihovýchodní a východní Evropy k nám nic nedováží, pouze přes naše území projíždí. Bude tedy nutné jejich přejezdy eliminovat zvýšením tranzitních poplatků. Ty by dopadly i na naše přepravce, ale alespoň by se vytěsnila část nákladů na železnici. Vždyť přepravovat po silnicích stavební materiály, sypké zemědělské komodity, dřevo, stroje, automobily nemůže být ekonomicky a ekologicky únosné.

Bude nutné finančně podpořit hromadnou dopravu tak, aby se stala atraktivní pro občany hlavně po stránce ekonomické. Dnes se hojně dojíždí za prací, v mnohých rodinách je více než jeden automobil, v osobních automobilech se přepravuje většinou jedna osoba, většinou na krátkou vzdálenost. Je nutné propagovat a dotacemi podporovat veřejnou hromadnou dopravu, alternativní způsoby dopravy, zdravý životní styl zaměřený na ekologii. Jinak bude nutná i regulace osobní dopravy.

Určitě vnímáte i situaci ohledně COVID-19. Jak hodnotíte v tomto ohledu řešení, k jakým přistoupila vláda?

Epidemie COVID-19 a její zvládnutí je nutné hodnotit z několika hledisek:

1. zdravotní, epidemiologické: Je nutné propagovat očkování jako nejefektivnější způsob boje proti šíření nákazy. Je nutné přesvědčovat občany, aby se dali očkovat. Je nutné již očkované preferovat, např. snazším přístupem na kulturní a sportovní akce, k rekreaci atd. Těm, kteří se nechtějí nechat očkovat bez jasné příčiny, je třeba připomínat jejich odpovědnost k ostatním občanům, zdravotnickému systému a práci zdravotníků a IZS obecně.

Bude nutné dále rozšířit očkování další dávkou, bude také potřeba stále testovat žáky základních škol na náklady státu. Podle potřeby testování dále rozšířit. Při rozšíření nákazy neuplatňovat plošné uzavření státu, ale opatření směřovat pouze do přesně lokalizovaných částí, a to operativně.

2. ekonomické: Podporu uzavřeným provozů směřovat cíleně, rychle, do výše jejich uznatelných nákladů, např. dle daňového přiznání ve standardních letech. Podporovat mobilitu pracovní síly, práceschopnost. Koláče především za práci.

3. občanské: Podporovat solidaritu mezi lidmi, jejich odpovědnost za své činy, ohleduplnost mezi sebou a respekt k práci ostatních, především těch, kteří musí epidemii zvládat.

Jak chcete přesvědčit lidi, aby ve volbách odevzdali hlas kandidátům KSČM, a jak probíhá vaše kampaň?

Nejlepší přesvědčování je vlastní příklad – kladné životní postoje a chování. Jen takový kandidát je důvěryhodný. Kampaň vedeme s lídrem kraje Pavlem Hojdou především kontaktní. Přes služební vozidlo s polepy a ampliony navštěvuje pan Hojda různá města, obce a sídla kraje, přesvědčuje občany, rozdává materiály, agituje. Já se mu v tom snažím pomoci osobní asistencí. Sám hovořím s občany, spolupracovníky, sousedy, vysvětluji politiku a program KSČM, rozdávám tiskoviny.

Nejlepší je osobní setkávání s lidmi. Akce přes média jsou sterilní, besedy před kamerami dialogem hluchých.

Na co by měli lidé podle vás při volbách myslet v první řadě?

Na svou budoucnost, a to osobní, ale i budoucnost ostatních (spolupracovníků, sousedů, občanů města, potažmo státu). Měli by myslet na odpovědnost za svou budoucnost, a to nejen za svou osobu.

Pokud svou budoucnost a odpovědnost nebudeme sdílet s ostatními, nebudeme myslet i na ostatní, včetně státu, nebudeme šťastní. Budeme sice bohatí, ale obce a stát budou strádat nezájmem. Je totiž mnoho věcí, které si koupit nemůžeme – zdraví, bezpečnost, důchodový systém, silnice, veřejné osvětlení…

Tomáš CINKA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.2, celkem 19 hlasů.

Tomáš CINKA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama