Reklama
--> 
Lidé vystupovali z vlaku na nádraží v Bohušovicích nad Ohří a do Terezína museli dojít dva a půl kilometru pěšky.

»Konečné řešení židovské otázky« – počátek holocaustu židovského národa

Na podzim loňského roku jsme si připomněli jeden z prvních transportů československých – pražských Židů vypravených do Terezína německými nacisty.

V létě 1941 rozhodl Adolf Hitler o co nejrychlejších deportacích židovského obyvatelstva z území německé říše včetně protektorátu. Heinrich Himmler 18. září 1941 informoval gauleitera župy Povartí (Warthegau), že »vůdce si přeje, aby stará říše a německý protektorát Böhmen und Mähren byly od západu k východu co nejdříve od Židů vyprázdněny a osvobozeny«. První »židuprostá« (judenfrei) měla být města Berlín, Vídeň a Praha.

Vznik ghetta Terezín

Ve druhé polovině roku 1941 vstoupilo »konečné řešení židovské otázky«, jak nacisté eufemisticky nazývali program likvidace evropských Židů, do závěrečné fáze. Započala jejich masová likvidace, nejprve na okupovaných územích tehdejšího Sovětského svazu v rámci operace Barbarossa. Provedením tohoto úkolu byly pověřeny SS a jim podřízené policejní složky. Koordinátorem se stal šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) Reinhard Heydrich, který k tomu dne 31. července 1941 obdržel oficiální pověření od Hermanna Göringa jako předsedy Ministerské rady pro obranu říše a Hitlerova zástupce. Hitler byl netrpělivý a žádal, aby co nejdříve byly zbaveny Židů Německo, Rakousko a protektorát Böhmen und Mähren.

Dne 27. září 1941 nastoupil Reinhard Heydrich do funkce zastupujícího říšského protektora v Praze, a to celý proces likvidace urychlilo. Heydrichova aktivita znamenala další vystupňování již tak absurdních protižidovských opatření a urychlení příprav k zahájení nové fáze konečného řešení na území protektorátu. Objevil se i nový lexikon, který měl celý vyhlazovací proces zastřít.

V obludném likvidačním procesu v Terezíně se v průběhu druhé světové války ve funkci táborového velitele vystřídali tři esesmani: Siegfried Seidl, Anton Burger a Karl Rahm. Dva z nich (Seidl a Rahm) byli po válce dostiženi a odsouzeni k trestu smrti, Burgerovi (který chtěl zabíjet židovská nemluvňata ihned po narození) se dvakrát podařilo utéct z vězení, nebyl nikdy za své zločiny potrestán a dožil se vysokého věku.

Iluzorní samospráva jako zástěrka

Stejně jako v jiných koncentračních táborech a ghettech i v Terezíně fungovala tzv. židovská samospráva. Navenek se mělo ghetto jevit jako »židovské sídliště«, které si Židé řídí sami. Židovskou samosprávu řídila »rada starších« (Ältestenrat), v jejímž čele stál »židovský starší« (Judenältester; v této funkci se vystřídali tři vězni: Jakob Edelstein, dr. Paul Eppstein a dr. Benjamin Murmelstein).

Zastupující říšský protektor Heydrich 11. října 1941 ve své situační zprávě č. 11 Martinu Bormannovi napsal: »V protektorátu žije t. č. asi 88 000 Židů, z toho v Praze 48 000, v Brně a Moravské Ostravě po 10 000, zbytek je roztroušen po celém protektorátu. Za účelem jejich evakuace budou tito Židé v nejbližších týdnech soustředěni na některém místě, které bude ještě stanoveno, v jakémsi vystěhovaleckém táboře a muži budou nasazeni na povinné práce. Prvních 5000 Židů bude po 15. říjnu evakuováno na východ přes ghetto v Lodži (rozuměno s cílem jejich likvidace). Jako sběrné tábory přicházejí v úvahu: husitský hrad starý Tábor, nebo Terezín. Terezín by se zvlášť hodil proto, že po odchodu Židů a po stržení by mohl být v rámci poněmčování vybudován jako vzorné německé sídliště. Plány na to se vypracovávají a budou později předloženy. Zřízení ghetta se provádí podle zkušeností vystěhovaleckých ústředen bezpečnostní policie.«

Heydrich a Frank protagonisty genocidy

Na následující poradě Heydricha s K. H. Frankem a dalšími nacistickými představiteli v protektorátu bylo 17. října 1941 k »židovské otázce« stanoveno: »Nejdříve bude evakuován do Lodže transport pěti tisíc Židů. Část již odjela. ... Mezitím budou Židé z Čech a Moravy, vždy v jednom tranzitním táboře, soustředěni k evakuaci. K tomu účelu byly zplnomocněncem branné moci při Úřadu říšského protektora úplně přemístěny všechny jednotky branné moci z Terezína. Čechům bude doporučeno přestěhovat se jinam. Jestliže pozemky a půda nejsou ještě v říšském vlastnictví, odkoupí je Ústředna pro židovské vystěhovalectví, a tak se stanou německým majetkem. V Terezíně může být umístěno pohodlně 50-60 tisíc Židů. Odtud půjdou Židé na východ. Z Minsku a Rigy již došel souhlas přijmout po padesáti tisících Židů. Terezín bude pak po dokončení evakuace všech Židů na základě dokonalého plánu osídlen Němci, a tak se stane střediskem německého života... Z těchto plánů nesmí proniknout v žádném případě na veřejnost ani to nejmenší. Všichni účastníci porady na to byli důrazně upozorněni.«

První krok k likvidaci

Čtvrtého prosince 1941 přijel do terezínského ghetta první »běžný« transport Židů. Lidé vystupovali z vlaku na nádraží v Bohušovicích nad Ohří a do Terezína museli dojít dva a půl kilometru pěšky... Již dříve byli vyzváni Židovskou ústřednou: »Dostavte se v pondělí nejpozději o 5. hodině ranní na Hybernské nádraží,« stálo v obsílce pro účastníky transportu. Lidé nepojali proto žádné podezření, že je ohrožen jejich život. Domnívali se, že míří do pracovního tábora, tj. zřejmě v rámci dalšího německého šikanování. Nikdo z nich netušil, že terezínský tábor měl sloužit jako přestupní stanice na cestě do plynových komor v táborech na východě.

Nacisté nejdříve od června 1940 využili terezínskou Malou pevnost jako věznici pražského gestapa.

Někteří vězni vydrželi v Terezíně krátce, jiní déle. Celkem z Terezína odjelo na východ 63 likvidačních transportů s 87 tisíci obětí genocidy. Z nich se po válce vrátilo domů jen kolem 3600. Přímo v ghettu zemřelo kvůli špatným podmínkám 35 tisíc lidí – až 127 denně!

Již 4. ledna 1942 proskočily v ghettu první šokující zprávy o chystaných deportacích z Terezína. Jedna z židovských dívek, Eva Roubíčková, si toho dne zapsala do deníku: »Velké rozčilení. Odtud pojede transport. Budeme v něm? Je to příšerné. Myslely jsme, že aspoň před tím zde budeme zabezpečeny, a nyní jsme na tom stejně jako v Praze.«

Tato žena měla nakonec štěstí. Dočkala se osvobození. Nebyla vybrána do transportu, kterým 9. ledna 1942 odešlo z ghetta prvních tisíc lidí do Rigy, nebyla vybrána ani do žádného z dalších 82 dobytčáků, jimiž bylo do října 1944 deportováno do vyhlazovacích táborů 60 382 protektorátních Židů. Z nich přežilo pouhých 3097.

Epilog

Branou policejní věznice gestapa v Malé pevnosti prošlo během období německé okupace Československa na 27 000 mužů a 5000 žen. Nejčastější příčinou věznění byla činnost v protiněmeckém odboji či projevy individuálního odporu proti německé okupaci, do čehož spadala i podpora pronásledovaných nebo porušování protižidovských nařízení. Skupinu zde také tvořili lidé stíhaní za tzv. pracovní sabotáž (kam se vešlo všechno) a útěky z pracovního nasazení. Jistý počet vězňů se do Malé pevnosti dostal i za hospodářské a kriminální delikty.

Terezínské ghetto vzniklo 24. listopadu 1941. Nejprve bylo určeno pro Židy z protektorátu Böhmen und Mähren, později se zde objevili také Němci, Rakušané, Holanďané, Dánové, mj. i Slováci. Likvidační mechanismus pracoval neustále se známou německou pečlivostí.

Dne 4. prosince 1941 rovněž přijela do Terezína 22členná rada starších v čele s Jakobem Edelsteinem. Transporty pokračovaly i nadále a do konce roku 1941 bylo ve zcela nevyhovujících podmínkách ubytováno na 8000 vězňů. V době německé okupace obdrželo povolání do transportu více než 80 000 Židů z Čech a Moravy. Konce války se jich dožilo necelých 11 000.

V letech 1940 až 1945 zavlekli němečtí nacisté do věznice gestapa v Malé pevnosti, terezínského ghetta a koncentračního tábora Richard v Litoměřicích přes 200 000 vězňů. Nejvíce, přes 150 000 lidí, trpělo v židovském ghettu. Byli mezi nimi lidé z Čech, Slovenska, Polska, Jugoslávie, Rakouska, Francie, Itálie, Nizozemska, Řecka, Maďarska a dalších zemí. Každý pátý zemřel přímo v Terezíně, na 100 000 jich zahynulo po deportaci z Terezína v koncentračních vyhlazovacích táborech.

Ioannis SIDEROPULOS

FOTO – archiv autora


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 12 hlasů.

Ioannis SIDEROPULOS

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama